Co se děje se svaly ve vesmíru. Myši na ISS přinesly nečekanou odpověď

Kde leží hranice, za níž svaly přestávají zvládat beztíži

Vědci poprvé přesně určili, při jaké úrovni gravitace svaly stále podávají dobrý výkon — a kdy se jejich výkonnost začne nenápadně hroutit, i když navenek vypadají zcela normálně. Tato zjištění mohou zásadně ovlivnit to, zda lidé vůbec budou schopni přežít dlouhodobý pobyt na Marsu nebo jiné vzdálené misi.

Proč vesmír svalům škodí víc, než si myslíme

Na Zemi svaly nepřetržitě pracují — zvedáme tělo, stojíme, chodíme, udržujeme rovnováhu. To vše vyžaduje neustálý boj s gravitací. Ve vesmíru tento přirozený odpor najednou zmizí. Astronauti se ocitají ve stavu odlehčení a svaly — zejména v nohách a trupu — přicházejí o obvyklý podnět k činnosti.

NASA a japonská kosmická agentura JAXA se rozhodly tento problém zkoumat velmi konkrétně. Namísto pouhého sledování lidí vyslaly na Mezinárodní vesmírnou stanici 24 myší a vystavily je různým úrovním gravitace. Cílem bylo jediné: najít přesnou hranici, pod níž svaly začínají prohrávat.

Experiment se čtyřmi úrovněmi gravitace

Základem výzkumu bylo srovnání svalů myší žijících za odlišných gravitačních podmínek. Vědci pracovali se čtyřmi nastavenými hodnotami gravitačního zrychlení:

  • mikrogravitace — podmínky blízké stavu beztíže na ISS
  • 0,33 g — přibližně třetina zemské gravitace
  • 0,67 g — něco přes dvě třetiny toho, co cítíme na Zemi
  • 1 g — běžná pozemská gravitace

Každé zvíře bylo umístěno v kontrolovaném prostředí, kde vědci sledovali jeho chování, tělesnou hmotnost a především stav svalů. Zvláštní pozornost si vysloužil sval soleus v lýtku — u savců mimořádně citlivý na změny gravitace, protože zajišťuje vzpřímenou polohu a pohyb.

Sval soleus funguje jako jakýsi „detektor gravitace“ — reaguje rychle, jakmile tělo přestane čelit vlastní váze. Lékaři z NASA i JAXY sledovali jeho reakce po celou dobu experimentu velmi bedlivě.

Co se skutečně stalo svalům myší na orbitě

Výsledky překvapily. Jakmile gravitace klesla pod hodnotu 0,67 g, svaly myší začaly ztrácet sílu. Nešlo přitom o nápadné zmenšení jejich objemu — problém se skrýval ve zhoršené funkci.

Při 0,33 g se svalová hmota svalu soleus příliš nezmenšila, ale úchop a celková výkonnost se zhoršily. Zvířata svaly využívala hůře, jako by jejich „motor“ běžel naprázdno přes zachovanou velikost.

Při 0,67 g byl obraz zcela jiný. Myši dokázaly udržet svalovou sílu srovnatelnou s tou při plné zemské gravitaci. Někde mezi třetinou a dvěma třetinami pozemské gravitace tedy zřejmě leží kritická hranice, pod níž tělo svalům de facto „promíjí“ jejich oslabování.

Vědci z Tokijské univerzity a výzkumného centra NASA zaznamenali tyto změny s přesností, která umožňuje předpovědi pro budoucí lidské mise. Doktor Takashi Kudo, jeden z vedoucích výzkumného týmu, zdůrazňuje praktický dosah tohoto prahu pro plánování kosmických cest.

Co z toho plyne pro člověka

Výzkum sice probíhal na myších, ale otázka za ním byla od počátku velmi lidská: bude astronaut na Marsu nebo na Měsíci schopen normálně fungovat? Odborníci na kosmickou medicínu upozorňují, že lidé a zvířata nereagují identicky, avšak vzorce změn bývají nápadně podobné.

Z analýzy výsledků vyplývá několik zásadních závěrů:

  • existuje konkrétní práh gravitace, při němž svaly stále zvládají podávat výkon
  • pokles síly může nastat rychleji než viditelná ztráta svalové hmoty
  • samotné cvičení nemusí stačit, je-li gravitace příliš slabá
  • prevence vyžaduje kombinovaný přístup zahrnující trénink i technologická řešení
  • monitoring svalů musí sledovat jejich funkci, ne pouze velikost

Klíčová otázka pro kosmickou medicínu nyní zní: při jaké úrovni gravitace začnou svaly člověka reagovat stejně jako u myší? Navazující studie s lidskými dobrovolníky již plánuje Evropská vesmírná agentura ESA.

Mars: lákavá planeta s nebezpečně slabou gravitací

Nejzásadnější praktické důsledky výzkumu se týkají Marsu. Gravitace na rudé planetě odpovídá přibližně 38 procentům zemské hodnoty, tedy zhruba 0,38 g. To je výrazně pod hranicí 0,67 g, při níž si myši v experimentu zachovaly výkonnost srovnatelnou s pozemskými podmínkami.

Pro plánované pilotované mise to představuje obrovskou výzvu. Astronauti stráví na Marsu měsíce v prostředí příliš slabém na to, aby přirozeně udrželi svaly v kondici. Bez speciálních opatření bude svalová síla klesat a návrat na Zemi po několika měsících se může proměnit v brutální střet s plnou gravitací.

Badatelé z Coloradské univerzity odhadují, že během sedmiměsíční mise na Mars by astronaut bez protiopatření mohl přijít až o třicet procent svalové síly. To by komplikovalo nejen cestu domů, ale i každodenní práci přímo na Marsu.

Jak lze svaly ve vesmíru zachránit

Inženýři a lékaři testují různé přístupy k boji proti svalové atrofii už léta. Na ISS cvičí astronauti až dvě hodiny denně — využívají speciální běžecké pásy, rotopedy i přístroje simulující zvedání závaží.

Po nových výsledcích se nabízí několik scénářů:

  • intenzivnější tréninky — četnější a náročnější silová cvičení i v podmínkách slabé gravitace
  • umělá gravitace — rotující moduly lodí nebo habitatů, které odstředivou silou simulují tíhu těla
  • farmakologické a biologické intervence — látky zpomalující rozpad svalové a kostní tkáně
  • kombinace metod — například krátké denní sezení v umělé gravitaci spojené s tréninkem a cílenou dietou

Vědci z Massachusetts Institute of Technology vyvíjejí kompaktní odstředivku, kterou by bylo možné instalovat do budoucích marsovských modulů. Zařízení by astronautům umožnilo trávit každý den hodinu za podmínek napodobujících zemskou gravitaci.

Nejsou to jen svaly — reagují i kosti a orgány

Svaly jsou jen jednou částí skládačky. Vědci avizují, že další fáze výzkumu se zaměří na kosti, srdce, krevní cévy i vnitřní orgány. Nízká gravitace urychluje úbytek minerální hustoty kostí, mění krevní oběh a zatěžuje oči i mozek.

U myší na orbitě vědci zaznamenali také změny v metabolismu — ve způsobu, jakým organismus zpracovává energii a živiny. I když sval vypadá zachovaný, jeho biochemie může už tiše signalizovat potíže. Kardiovaskulární specialisté z Texaské univerzity dokumentovali změny v srdečním svalu astronautů již po šestiměsíčním pobytu na ISS.

Co tyto poznatky znamenají i pro nás na Zemi

Pro většinu z nás zní Mars stále jako sci-fi, ale závěry těchto výzkumů se dotýkají i zcela pozemských témat. Úbytek svalů postihuje lidi upoutané na lůžko, seniory nebo pacienty po dlouhých hospitalizacích. Nedostatek zátěže — bez jakékoli spojitosti s vesmírným letem — působí na svaly velmi podobně: tělo přestane považovat za nutné udržovat nákladnou tkáň.

Praktické ponaučení je prosté: svaly potřebují pravidelný signál, že jsou k něčemu potřeba. Může to být chůze po schodech, procházka s batohem nebo cvičení s vlastní váhou těla. I v pozemských podmínkách dokáže několik týdnů „pohovkové mikrogravitace“ způsobit znatelné oslabení.

Pro budoucí obyvatele orbitálních stanic a mimozemských základen se tento závěr stává otázkou přežití. Pohyb, zátěž a námahu je nutné zabudovat přímo do designu kosmického života — nelze se spoléhat na to, že si tělo poradí samo. Výsledky z 24 myší na ISS jasně ukazují, že organismus poměrně rychle využije příležitosti zbavit se toho, co mu z jeho pohledu k ničemu není.

Author

  • Dana Makrlíková je jednou z nejoblíbenějších českých mediálních tváří v oblasti praktických rad pro dům a zahradu. Ve své práci mistrně kombinuje profesionální novinářský přístup s hlubokými odbornými znalostmi zahradnictví. Dlouhá léta působila jako moderátorka zpráv na předních televizních stanicích jako Prima nebo Nova. Její vášeň pro přírodu ji však dovedla k rozhodnutí získat druhé vzdělání v oboru zahradní a krajinné architektury, čímž svou vášeň proměnila v plnohodnotnou profesi.

    Dnes je autorkou a tváří populárních televizních pořadů, jako jsou Mistři zahrad nebo Polopatě. Kromě televizní tvorby vede svou vlastní společnost Zahrady od Dany, která se specializuje na projektování a realizaci soukromých zahrad na klíč. Dana je známá především svými praktickými radami „pro obyčejné lidi“ – radí, jak vybrat rostliny, které rostou téměř samy, sdílí osvědčené triky pro péči o pokojovky a přináší sezónní tipy na prořezávání či dekorace. Její rady jsou vždy srozumitelné, praktické a snadno použitelné pro každého nadšence.


Přejít nahoru