Průzračná voda a bílé zátoky – a přitom skoro za rohem
Necelý den jízdy autem z Česka, krátká plavba přes moře a najednou stojíš u vody tak čisté, že vidíš každý oblázek na dně. Toto místo působí jako výstřižek z katalogu luxusní cestovní kanceláře.
Bílé zátoky, tyrkysové moře, borovice vonící pryskyřicí a hory spadající přímo do vln. A přesto tu existují pláže, kde ani v hlavní sezóně nemusíš bojovat o každý čtvereční metr ručníku.
Tento malý ostrov naproti toskánskému pobřeží je součástí Národního parku Toskánského souostroví. Právě přísná ochrana přírody vysvětluje, proč je tu voda tak výjimečně průzračná a proč velká část pobřeží zůstala divoká a nedotčená.
Hned po výstupu z trajektu začne krajina překvapovat svou proměnlivostí. Během několika kilometrů přejedeš od dlouhé písečné pláže ideální pro rodiny k miniaturní zátoce mezi útesy, kam vede jen úzká pěšina zarůstající středomořskou makchií. Jedna část ostrova žije rytmem barů a plážových restaurací, druhá připomíná téměř opuštěný kus země na konci světa.
Jak se tam dostat a kdy cestu naplánovat
Nejpohodlnější způsob je trajekt z toskánských přístavů, zejména z okolí Piombina. Odtud vyplouvají spoje do Portoferraio – největšího města a přirozené brány celého ostrova. Na palubu si můžeš vzít auto, což výrazně zjednodušuje každodenní výlety za skrytými zátokami.
Pokud cestuješ letadlem, dobrou volbou je přiletět do některého toskánského města a pak přestoupit na vlak směrem k pobřeží. Z tamních nádraží jezdí autobusy nebo taxíky přímo do přístavu. Mnoho turistů volí kombinaci vlak a trajekt, aby se vyhnulo dlouhým hodinám za volantem.
Nejlepší čas na návštěvu je pozdní jaro a začátek podzimu. Voda je dostatečně teplá, dny dlouhé a na silnicích i plážích je výrazně méně lidí. Ideální kombinace pro ty, kdo chtějí spojit koupání s pěšími túrami do kopců.
Červenec a srpen přitahují nejvíce návštěvníků. Ostrov pulzuje do pozdních nočních hodin, turistická infrastruktura funguje naplno, ale oblíbené písečné pláže bývají opravdu přeplněné. Září je skvělé pro šnorchlování – provoz se uklidní a viditelnost pod hladinou se zpravidla zlepší.
Na první návštěvu počítej s minimálně třemi až čtyřmi dny. Týden ti pak umožní pohodlně střídat pláže, horské stezky i procházky po vesnických náměstích.
Písečné pláže pro rodiny a milovníky pohodlí
Světlý jemný písek, pozvolný vstup do moře a bar hned za zády – taková místa lákají rodiny s dětmi i lidi, kteří chtějí u vody strávit celý den bez nutnosti tahat zásoby v batohu.
Cavoli na jihozápadním pobřeží tvoří široká zátoka s jemným světlým pískem. Moře tu zůstává dlouho mělké, takže je ideální pro nejmenší i pro ty, kdo se v hluboké vodě necítí jistě. Poloha směrem na jih zaručuje hojnost slunce a blízký horský masiv chrání pláž před chladnějšími větry. V nejvyšší sezóně se východní část zátoky proměňuje v hlučnější centrum zábavy, západní část zůstává klidnější.
Biodola poblíž největšího přístavu kombinuje širokou písečnou zátoku se zalesněnými kopci sahajícími téměř k vodní hladině. Najdeš tu organizovaná koupaliště s lehátky i volné úseky bez placených služeb. U skal po stranách zátoky se voda rychle rozjasňuje a nabízí dobré podmínky pro rekreační šnorchlování.
Lacona patří mezi nejdelší pláže ostrova. Světlý písek, široký pruh břehu a klidné písčité dno lákají k dlouhým procházkám podél moře. Místní školy a půjčovny nabízejí windsurfing, plachtění i paddleboarding. Chráněná poloha způsobuje, že moře tu bývá relativně klidné i za větrného počasí.
Marina di Campo spojuje dlouhý pás písku s živým městečkem těsně za linií stromů. Ráno se tu můžeš klidně brouzdat v mělčině, odpoledne zajít na zmrzlinu, projít se po nábřežní promenádě nebo se zastavit v malých obchůdcích. Jedno z nejuniverzálnějších míst pro rodiny i party přátel.
- Cavoli – hodně slunce, rozdělení na tišší a živější část
- Biodola – široká zátoka, vhodná základna pro lehké šnorchlování
- Lacona – dlouhá pláž, vodní sporty, klidnější voda
- Marina di Campo – písek i rozkošné městečko hned vedle
Bílé oblázky a tajné zátoky jako z Karibiku
Jakmile písek vystřídají světlé oblázky vybroušené vlnami, barva moře přechází do intenzivního tyrkysového odstínu. Boty do vody se hodí, ale vizuální zážitek a podmínky pro šnorchlování to bohatě vynahradí.
Sansone je jedna z nejcharakterističtějších zátok na severní straně ostrova. Bílé oblázky, smaragdová voda a strmé útesy po stranách vytvářejí scenérii, kterou nelze zaměnit s žádným jiným místem. Sestup vede pěšinou přes křoviny – trasa není extrémní, ale pohodlná obuv a volné ruce se rozhodně hodí.
Kousek blíže k přístavnímu městečku leží pláž s křišťálově průzračnou vodou a světle šedými kamínky, která spadá do chráněné zóny národního parku. Kontrast bělostných kamenů a tmavší modři v hloubce je ohromující a ryby připlují doslova k samotnému břehu.
Capo Bianco, další místní perla, vyžaduje sestup po schodech. Dole tě přivítá široký oblouk zátoky s světlými útesy v pozadí. Velmi světlé oblázky ještě více rozjasňují vodu a zesilují efekt skleněného moře. Přirozená ochrana skal z tohoto místa dělá skvělou volbu v dnech, kdy jsou na otevřenějších plážích vlny příliš vysoké.
Tropické výhledy na jihu ostrova
Na jihozápadním břehu leží Fetovaia – zátoka, která z ptačí perspektivy vypadá jako záběr z oceánského ostrova. Světlý písek, zelený poloostrov vrážející se do moře a voda měnící odstín podle hloubky a denní doby. Na levé straně zátoky žulové skály tvoří přirozené terasy k opalování, daleko od hlavního davu.
Nedaleko horního městečka se nachází zátoka Felciaio – malá, obklopená skalami, částečně upravená lidskou rukou. Kameny uspořádané u břehu vytvářejí cosi jako přírodní bazén, ideální pro klidné koupání. Za dobré viditelnosti odsud zahlédneš v dálce siluetu ostrova Montecristo.
Ve stejné oblasti leží pláž Innamorata, za níž se rozkládá krajina bývalých dolů. Naproti v malé vzdálenosti od břehu kotví dva malé ostrůvky – doplout k nim lze kajakem, šlapadlem nebo i plavem, pokud máš dobrou kondici. Podmořský život tu kvete, takže maska a šnorchl jsou opravdu na místě.
Pro ty, kdo hledají klid a trochu dobrodružství, skrývá pobřeží i méně známé a obtížněji přístupné zátoky. Jednou z nich je Acquarilli – kamenitá útulná pláž, kam vede úzká pěšina a poměrně strmé schody. Žádné bary, půjčovny, sprchy ani lehátka. Nutností je vzít dostatek vody, jídlo, slunečník a vydatný opalovací krém.
Další takové místo je Remaiolo, zátoka obklopená zelenými svahy. Dostaneš se sem lodí nebo polními cestami. Méně pohodlný přístup znamená, že i v sezóně bývá výrazně klidněji než na populárních písečných plážích.
Ještě divočejší jsou miniaturní skalnaté zátoky jako Cala delle Alghe, Cala dell’Inferno nebo Cala Marconi. Většinou se k nim dostaneš jen náročnou stezkou nebo malou lodí. Odměnou je pocit, že máš celé místo jen pro sebe, a plavání ve vodě výjimečné průzračnosti.
Před výpravou do odloučených zátok je dobré realisticky zhodnotit svou fyzickou kondici, vzít uzavřenou obuv, dostatek vody a omezit zavazadla na naprosté minimum.
Vrak lodi těsně pod hladinou – lahůdka pro potápěče
Jednou z nejpozoruhodnějších lokalit je pláž u Pomonte. Několik desítek metrů od břehu spočívá na dně vrak malého obchodního plavidla ze sedmdesátých let. Hloubka je natolik malá, že za dobré viditelnosti ho lze pozorovat v masce a šnorchlu zcela bez potápěčských lahví.
Plech trupu zarůstá mořskými rostlinami a stal se domovem celých hejn ryb. Místní potápěčská centra tu organizují ponory pro začátečníky i pokročilé a samotná pláž je díky snadnému vstupu do moře přístupná bez problémů.
Nejen pláže – hory, městečka a místní kuchyně
Vnitřek ostrova vypráví příběh sahající staletí do minulosti. Bývalé doly na železnou rudu a pevnosti stavěné po sobě jdoucími námořními mocnostmi připomínají, že toto malé území hrálo velkou strategickou roli. Nejznámější epizodou zůstává pobyt Napoleona, jehož tehdejší rezidenci lze navštívit zejména v okolí hlavního města.
Vysoko nad pobřeží se tyčí masiv Monte Capanne. Z vrcholových partií vidíš za jasného dne nejen zátoky a přístavy, ale i ostatní ostrovy souostroví a pevninské pobřeží. Síť pěších stezek nabídne výzvy zkušeným turistům i kratší procházky s výhledem na moře pro ty méně náročné.
Po celém dni u vody se život přesouvá do městeček jako Capoliveri nebo Marciana Marina. Úzké uličky, barevné fasády, malá náměstí s terasami a výhledem na zátoku vytvářejí atmosféru, pro kterou se sem mnoho turistů vrací každý rok. V sezóně fungují desítky restaurací, barů i zmrzlinářství.
Místní kuchyně propojuje ryby a mořské plody s rolnickými tradicemi zdejších kopců. Na jídelních lístcích dominují polévky s frutti di mare, pokrmy z chobotnice a sépie, ale i sytnější jídla navazující na doby, kdy většina obyvatel pracovala v dolech a na polích. K tomu místní bílá vína a sladké likéry z pozdně sbíraných hroznů, které produkují malé vinice roztroušené po svazích.
Jak pobyt naplánovat, aby to opravdu stálo za to
Nejlepší výsledek přináší střídání různých typů pláží a aktivit. Jeden den se vyplatí vybrat dlouhou písečnou zátoku s plnou infrastrukturou – zvláště pokud cestuješ s dětmi nebo lidmi s omezenou pohyblivostí. Další den naplánuj výlet k některé z bílých pláží u hlavního přístavu a následující věnuj výpravě do divočejší zátoky, kam se dochází pěšky.
Ostrov je dost zvlněný, proto při výběru pláže na konkrétní den stojí za to zkontrolovat předpověď větru a vln. Když je jedna strana pobřeží rozbouřená, druhá bývá překvapivě klidná. Místní, potápěčská centra nebo majitelé barů obvykle rádi poradí, kde bude ten den nejpříjemněji a nejbezpečněji.
Zajímavou volbou je také krátká plavba podél pobřeží nebo pronájem malé lodě či pontonu. Umožní ti vidět, jak rychle se mění charakter zátoky za zátokou – od žulových útesů přes bílé skalní stěny po tmavé štěrkové zálivy. Takový výlet sám o sobě vysvětluje, proč tolik lidí srovnává tento malý italský ostrov s tropickými ráji, přestože leží od Česka překvapivě blízko.
