Proč toto rozhodnutí rozpoutalo ve Francii bouřlivou debatu
Prodloužení rámcové smlouvy s americkým technologickým gigantem vyvolalo ve Francii intenzivní diskusi. V centru pozornosti jsou otázky bezpečnosti dat, závislosti na velkých korporacích a skutečného obsahu politiky digitální suverenity, o níž tamní politici hovoří již celá léta.
Smlouva pokrývá téměř milion pracovních stanic a serverů napříč celým vzdělávacím systémem. Odborníci přitom varují, že takto rozsáhlé kontrakty s americkými giganty vytlačují menší evropské technologické firmy z trhu a prohlubují závislost státu na jediném dodavateli.
Francie jako zastánce digitální nezávislosti – a přesto
Francie se dlouhodobě prezentuje jako obhájce evropské digitální nezávislosti. V praxi však i tato země naráží na hluboké dilema mezi proklamovanými strategickými cíli a každodenní realitou veřejné správy. Francouzské ministerstvo školství totiž právě prodloužilo kontrakt s Microsoftem na další čtyři roky – přestože státní dokumenty již několik let prosazují přednost pro open source software a cloudová řešení pod evropskou jurisdikcí.
Rozhodnutí padlo v březnu 2025 a dotýká se téměř milionu uživatelů ve školství, od centrální správy přes akademie až po výzkumná centra. Maximální hodnota kontraktu dosahuje 152 milionů eur. Podle kritiků mohla tato částka místo toho podpořit lokální řešení, certifikované cloudové služby nebo vzdělávací programy zaměřené na otevřený software.
Co přesně Francie od Microsoftu nakoupila
Ministerstvo školství uzavřelo s Microsoftem smlouvu na čtyři roky s maximální hodnotou 152 milionů eur netto. Samotné softwarové licence mohou spolknout až 130 milionů eur z této sumy.
Smlouva zahrnuje centrální správu, akademie, univerzity i výzkumná centra. Předmětem jsou operační systémy, kancelářské balíky, serverová řešení i cloudové služby, jež se staly nepostradatelnou součástí každodenního provozu vzdělávacích institucí.
Ministerstvo přitom oficiálně deklaruje prioritu svobodného softwaru – a zároveň platí desítky milionů eur za nástroje americké korporace. Tato praxe stojí v ostrém kontrastu s tím, co stát hlásá navenek.
Státní politika versus skutečná praxe úřadů
Rozhodnutí je v přímém rozporu s oficiální linií francouzského státu v oblasti softwaru a cloudu. Francouzské právo i strategické dokumenty zakotvují přednost pro otevřený software a lokálně vyvíjená řešení již roky. Přímo o tom hovoří článek L123-4-1 francouzského vzdělávacího kodexu, který přikazuje vysokým školám upřednostňovat svobodný software.
Francouzská digitální správa již v roce 2021 ministerstva varovala, že spolupracovní balíky od Microsoftu nezapadají do státní strategie nazvané Cloud au centre. Ta požaduje přesun klíčových služeb do cloudů splňujících přísné bezpečnostní a kontrolní standardy. Situaci dále vyhrotil premiérský okružník z 31. května 2023, jenž upřesnil požadavky na takzvaný důvěryhodný cloud.
Americké technologické společnosti včetně Microsoftu část těchto kritérií nesplňují – zejména pokud jde o plnou evropskou jurisdikci nad daty. Těsně před obnovením kontraktu, 28. února 2025, rozeslalo ředitelství digitalizace školství rektorům jasný pokyn: veškerá citlivá data musí směřovat výhradně do řešení s francouzským certifikátem SecNumCloud.
Tento status je vyhrazen pro infrastrukturu kontrolovanou subjekty podléhajícími evropské jurisdikci a národním bezpečnostním orgánům. Na tomto seznamu Microsoft 365 ani Google Workspace figurovat nemohou. Resort tedy nakupuje nástroje, jejichž použití pro citlivá data sám omezuje. Jde o učebnicový příklad propasti mezi politikou a praxí.
Jaká rizika přináší závislost na jediném dodavateli
Ve francouzské veřejné debatě zaznívá stále hlasitěji otázka, zda se digitální suverenita nestala pouhým prázdným heslem. Na konferencích se o ní mluví snadno – ale v každodenních nákupních rozhodnutích se prosazuje jen těžko. Dlouhodobé kontrakty s Microsoftem upevňují závislost státu na jednom hráči, a to jak technologicky, tak finančně.
Instituce si zvykají na konkrétní ekosystém, školení i pracovní postupy se budují kolem jediné sady nástrojů. Každý pokus o změnu pak přináší obrovské náklady a odpor uživatelů. Pro stát z toho plynou tato hlavní rizika:
- Politické riziko – případná napětí mezi USA a Evropskou unií mohou ohrozit přístup ke službám nebo podmínky spolupráce
- Právní riziko – střet mezi evropskými předpisy o ochraně dat a americkými zákony umožňujícími přístup k datům uloženým u amerických firem
- Technologické riziko – uzavřený ekosystém ztěžuje přechod na alternativy a blokuje rozvoj lokálních řešení
- Finanční riziko – dlouhodobé smlouvy zvyšují náklady na případnou migraci k jiným dodavatelům
- Vzdělávací riziko – studenti se učí nástroje jediné firmy namísto obecných digitálních kompetencí
Odborníci upozorňují, že tak velké kontrakty vytlačují menší evropské technologické firmy z trhu. Pro státy, které deklarují záměr budovat vlastní technologické kompetence, jde o vážný strategický problém. Částka 152 milionů eur mohla alespoň zčásti podpořit rozvoj lokálních open source řešení nebo cloudových služeb certifikovaných v SecNumCloud.
Proč úřady a školy přesto volí Microsoft
Z pohledu úředníků bývají argumenty ryze pragmatické. Microsoft nabízí kompletní, léta prověřená řešení, která jednoduše fungují a která uživatelé bez problémů přijímají. V době, kdy veřejná správa trpí nedostatkem IT personálu, nikdo nechce riskovat nasazení nástrojů vyžadujících zdlouhavé zavádění.
K tomu přistupují i otázky interoperability. Dokumenty, které si vyměňují ministerstva, univerzity a soukromé firmy, vznikají převážně v balíku Office. Zachování kompatibility formátů tak slouží jako argument pro setrvání u stávajícího řešení. Většina správních institucí volí to, co je známé a prověřené – i když to odporuje oficiální státní strategii.
Ve prospěch Microsoftu hrají rovněž výrazné slevy při celostátním vyjednávání a rozsáhlé programy technické podpory. Pro jednotlivý úřad to znamená reálnou úsporu času i starostí. Každé takové rozhodnutí však přímo ovlivňuje, s jakými nástroji vyrůstá nová generace.
Pokud celé vzdělávací prostředí denně pracuje s řešeními jednoho dodavatele, žáci si přirozeně zvykají na jeho ekosystém. Při vstupu na trh práce si pak mnohdy neumí práci bez konkrétních aplikací vůbec představit. To posiluje pozici globálních firem a ztěžuje prosazení alternativ – i když jsou levnější nebo lépe chrání soukromí uživatelů.
Co si z toho může vzít Česko
Ačkoliv se celá věc odehrává ve Francii, motivy jsou až zarážejícně podobné českým dilematům. České školy a úřady rovněž masově využívají nástroje Microsoftu nebo Googlu, zatímco diskuse o národní a evropské digitální suverenitě teprve nabírá na síle. Francouzský případ jasně ukazuje, že samotné strategie a zákony nestačí.
Bez důsledné podpory lokálních dodavatelů, bezpečnostních požadavků vymáhaných při výběrových řízeních a reálného plánu migrace na nezávislejší řešení státy snadno upadají do pohodlné, avšak riskantní závislosti. V českém kontextu to může znamenat potřebu budovat společné evropské cloudy pro školství, zdravotnictví nebo veřejnou správu.
Stejně důležité je mluvit s učiteli a studenty otevřeně o tom, že digitální kompetence nejsou totéž co ovládání jednoho konkrétního produktu. Jde o porozumění základním principům fungování nástrojů – cloudu, sdílení dokumentů, šifrování dat. Takové znalosti usnadňují změnu dodavatele, kdykoliv to vyžaduje veřejný zájem. Francouzská zkušenost může být cennou inspirací, jak se podobné situaci do budoucna vyhnout.
