Tichý oceán se otepluje a riziko extrémů roste
Klimatické modely z Evropy i ze Spojených států se shodují – Tichý oceán přechází do teplé fáze a s ní stoupá pravděpodobnost výrazných povětrnostních anomálií. Druhá polovina roku 2026 tak může přinést vlny veder, dlouhotrvající sucha, intenzivní přívalové srážky i povodně.
Klimatologové nicméně zdůrazňují, že nejde o předem jistou katastrofu. Hovoří o výrazně zvýšeném riziku extrémních výkyvů počasí, které se může projevit na několika kontinentech najednou.
Pro většinu z nás mohou podobné prognózy znít abstraktně. Ve skutečnosti ale přímo ovlivňují rozhodování zemědělců, přípravu obcí na povodňové situace i energetické plánování firem počítající s vyšší spotřebou elektřiny při vedrech. Rozumět tomu, jak El Niño funguje, je prvním krokem k tomu, abychom nebyli překvapeni.
Co přesně El Niño je a proč se k němu vracíme
El Niño je přirozený klimatický jev odehrávající se v tropické části Tichého oceánu, který se průměrně opakuje jednou za několik let. Za normálních okolností stálé rovníkové větry pohánějí teplou povrchovou vodu směrem k Asii, zatímco u jihoamerického pobřeží vystupují k hladině chladnější vodní masy. Toto uspořádání zásadně ovlivňuje srážky, atmosférické proudění i teploty na celé planetě.
Při epizodě El Niño se celý mechanismus uvolní. Větry zeslábnou, teplá voda se posune zpět k Americe a rovníková část atmosféry se dodatečně prohřívá. Zdánlivě malý přesun energie v oceánu dokáže přestavit počasí v mnoha oblastech světa na celé měsíce.
„Super El Niño“ není žádná novinka – jde o výjimečně silnou variantu tohoto dobře známého cyklu. Dokáže zvednout globální teploty a spustit extrémní meteorologické jevy na více kontinentech zároveň. Vědci průběžně sledují teploty mořské hladiny a atmosférické tlaky, aby dokázali sílu nastupující fáze odhalit včas.
Jaká je pravděpodobnost „Super El Niño“ v roce 2026
Varování meteorologů mají pevný datový základ. Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) zpracovalo stovky simulací budoucího vývoje Tichého oceánu. Z výsledků plyne několik scénářů pro období do srpna:
- pravděpodobnost mírné fáze El Niño dosahuje přibližně 98 procent
- silná epizoda je odhadována na zhruba 80 procent
- nejintenzivnější varianta označovaná jako „super“ má pravděpodobnost kolem 22 procent
- americká meteorologická služba vydala oficiální varování s více než 60procentní pravděpodobností teplého cyklu mezi červnem a srpnem
Oceán tedy téměř jistě vstoupí do fáze podporující rekordní teploty vzduchu. Odborníci ale upozorňují, že jarní předpovědi stále nesou značnou míru nejistoty. Říkají tomu „jarní mezera předpověditelnosti“ – období, kdy mají modely největší potíže odhadnout skutečnou sílu nastupující epizody.
Co může silné El Niño přinést na různých kontinentech
Severní Amerika se potýká s kontrastními scénáři. Při intenzivním El Niño se počasí nad tímto kontinentem silně polarizuje. Severní státy USA a Kanada jsou náchylnější k prolongovaným obdobím tepla a nedostatku srážek – to podporuje lesní požáry, snižuje hladiny řek a ohrožuje zásobování vodou.
Naprosto odlišný obrázek se rýsuje na jihu Spojených států a v oblasti Mexického zálivu. Tamní statistiky ukazují na nárůst intenzivních srážek, bouří a bleskových záplav. Města a vesnice v říčních nivách a údolích jsou zvláště ohrožena. Meteorologové navíc zdůrazňují, že při výjimečně silné epizodě bývají anomálie „intenzivnější, déle trvající a prostorově rozsáhlejší“ než v průměrných letech.
Ani Jižní Amerika nezůstává mimo. V některých částech kontinentu roste riziko povodní a sesuvů půdy v důsledku dlouhodobých přívalových srážek dopadajících na hornaté terény. Oblasti podél Pacifiku a vnitrozemí Peru či Ekvádoru patří historicky k nejzranitelnějším.
Globální teplota může přeskočit pařížský práh
Silné El Niño je schopné přidat na několik čtvrtletí zlomek stupně k průměrné teplotě vzduchu na Zemi. V době, kdy za ním stojí trvalé oteplování způsobené emisemi skleníkových plynů, bývá takové „přihnojení“ rozhodující pro překonávání rekordů. Vědci z Oxfordu i Princetonu upozorňují, že kombinace dlouhodobého trendu a krátkodobého oceánského impulzu může posunout planetu do zcela nové klimatické kategorie.
Pokud se teplá fáze Tichého oceánu sladí se současným oteplovacím trendem, průměrná roční teplota může přechodně překročit hranici stanovenou Pařížskou dohodou – tedy nárůst o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální éře. Neznamená to automaticky trvalé porušení klimatického cíle, ale zřetelně to ukazuje, jak malý krok nás dělí od vstupu na zcela novou úroveň.
Klimatologové opakovaně připomínají, že každé silnější El Niño se dnes stále výrazněji prolíná s dlouhodobým oteplováním způsobeným lidskou činností. Jev, který před několika desítkami let přinášel jen mírné anomálie, dnes může snadno vést k rekordním teplotám i srážkám.
Hrozba extrémů: sucho, záplavy i vlny veder v jednom balíku
Mimo Severní Ameriku silné El Niño obvykle zasahuje několik klíčových zemědělských a hospodářských regionů planety. V jihovýchodní Asii a Australasii jsou obvyklejší dlouhá suchá období, která poškozují úrodu a živí požáry v buši. Velká tropická a subtropická velkoměsta, která se s vlnami veder potýkají již nyní, mohou zaznamenat ještě výraznější nárůst teplot.
Zvýšená poptávka po klimatizaci zatíží energetické sítě a zdravotní rizika pro starší lidi a nemocné porostou. Města jako Manila, Jakarta nebo Brisbane se pravidelně potýkají s dopady El Niño na vodní zdroje a kvalitu ovzduší v suchých měsících. Australští hasiči se mezitím připravují na prodlouženou požární sezónu, kdy suchý vítr a vysoké teploty výrazně zvyšují nebezpečí nekontrolovatelných plamenů.
Je důvod k panice?
Meteorologové emoce záměrně tlumí. Signál z oceánu je sice výrazný, ale vývoj situace zůstává otevřený. Nejsilnější varianta stále nepředstavuje hlavní scénář a prognózy se průběžně zpřesňují. Klimatologové navíc připomínají, že ani každé El Niño se automaticky nepřekládá do stejných dopadů v každé konkrétní zemi.
Místní geografie, cirkulace vzduchu a náhodné synoptické situace způsobují, že jedno město může zažít prudkou sérii bouří, zatímco jiné – vzdálené jen stovky kilometrů – projde celým létem bez větších anomálií. Nadcházející měsíce budou klíčové pro zpřesnění prognóz. Čím blíže k létu, tím spolehlivěji modely ukáží, zda se cyklus skutečně překlápí k extrémní variantě.
Pro běžného člověka to znamená především vědomě sledovat meteorologická varování a nepodceňovat zprávy o vedrech nebo bouřkách. Při vlnách veder reálně klesá výkonnost organismu a fyzická práce venku se stává nebezpečnou. Při přívalových srážkách se pak nevyplácí pokoušet se projet autem přes zaplavenou křižovatku nebo podchodem plným vody.
