Desetikilometrová výzva, která vypadá nevinně
Serpentina spojující lyžařské středisko Saint-Lary-Soulan se stanicí Pla d’Adet měří jen kolem deseti kilometrů. Na první pohled nic dramatického. Jenže průměrný sklon 8,5 procenta a úseky sahající až na 13 procent z ní dělají skutečnou horskou zkoušku, na kterou mnozí nejsou připraveni.
V létě sem míří cyklisté v hledání výkonu, v zimě rodiny naložené lyžemi a dětmi. Obě skupiny mají jedno společné – teprve v polovině stoupání si naplno uvědomí, co si to vlastně vybraly. Trasa začíná nenápadně u kruhového objezdu ve Vignec, hned za Saint-Lary-Soulan, a pak se asfaltový pás balkonem nad údolím Aure šplhá stále výš.
Saint-Lary-Soulan: největší pyrenejské středisko s jedinou přístupovou cestou
Samotné Saint-Lary-Soulan leží přibližně dvě hodiny jízdy od Toulouse a nese titul největšího lyžařského střediska v Pyrenejích. Nabízí přes sto kilometrů sjezdovek, sedm set hektarů terénu a tři propojené sektory – Pla d’Adet, Espiaube a Vallon. V hlavní sezóně se na svahy vydává až deset tisíc lyžařů denně a velká část z nich právě touto jedinou strmou silnicí.
Stanice Pla d’Adet leží ve výšce přibližně sedmnáct set metrů nad mořem. Z dálky vypadá jako dostupný cíl. Trasa k ní vás ale rychle přesvědčí o opaku.
Proč toto stoupání vyčerpává cyklisty i řidiče
Od Vignec do Pla d’Adet překonáte převýšení 834 metrů na vzdálenosti zhruba deseti kilometrů. Statistiky zní hrozivě, realita je ještě tvrdší. Prvních sedm kilometrů sklon téměř neklesá pod deset procent, přičemž se pravidelně objevují úseky s 12,2 procenta a výjezdy dorůstající třinácti procent.
Právě proto nese tato serpentina označení stoupání první kategorie, hodné těch největších závodů světa. Odborníci z cyklistických týmů ji řadí mezi nejtěžší pyrenejské výjezdy vůbec.
Asfalt vede převážně odkrytým svahem bez větší ochrany stromů. V létě tak cyklisté čelí nejen fyzické náročnosti, ale i silnému slunci. Zimní podmínky přinášejí jinou sadu problémů – zledovatělé zatáčky, sníh naváty větrem na vozovku a výrazně horší přilnavost. Dopravní úřady v departementu Hautes-Pyrénées pravidelně vydávají varování pro řidiče přijíždějící z Toulouse a dalších vzdálenějších měst, kteří náročnost cesty opakovaně podceňují.
Kilometrové tabule pomáhají, únavu ale nezastaví
Podél trasy jsou rozmístěny informační tabule každý kilometr. Ukazují zbývající vzdálenost k vrcholu i sklon nadcházejícího úseku. Pomáhá to s plánováním tempa, ale při náhlém zhoršení počasí dokáže pohled na tabulku s číslem „ještě šest kilometrů“ vyvolat lehkou hrůzu.
Zhruba v polovině stoupání leží vesnice Soulan – první skutečné místo k zastavení. Stojí tu fontána se studenou vodou, u níž cyklisté chytají dech a řidiči kontrolují brzdy a sněhové řetězy. Za Soulanem silnice znovu prudce stoupá, míjí Espiaube a velkou zatáčku, kde odbočuje na Col de Portet – další legendární bod cyklistické mapy Pyrenejí.
Strmá serpentina nad údolím Aure: ohromující výhledy, nemilosrdné stoupání
Závěrečný úsek vede poměrně přímou linií, stále ale vysokou nad údolím. U cílové stanice se tyčí tabule a stély věnované cyklistickým legendám. Právě tady Tadej Pogačar ve žlutém trikotu vyhrál etapu Tour de France 13. července 2024. Jméno Raymonda Poulidora pak připomíná slavné souboje z dávnějších let na týchž svazích.
Pro srovnání: slavný Col du Tourmalet má průměrný sklon 7,4 procenta. Cesta do Pla d’Adet s průměrem 8,5 procenta a dlouhými úseky s deseti až třinácti procenty jde ještě o krok dál. Vědci z Univerzity v Pau zjistili, že většina amatérských cyklistů zde dosahuje tepové frekvence přesahující 90 procent svého maxima.
Kvalita asfaltu je na slušné úrovni, avšak v zimě se zejména v severně orientovaných zatáčkách tvoří nebezpečné ledové plošiny. Zimní ráno přináší řidičům boj s námrazou ve stínu svahu. Odpoledne sjíždějí dolů unavení lyžaři, často oslňovaní nízko stojícím sluncem. O víkendech se k tomu přidává stres z kyvadlové dopravy a složitých manévrů autokarů.
Místní záchranná služba eviduje každou zimu několik desítek nehod způsobených podceněním zimních podmínek nebo technickým selháním vozidel.
Auto, autobus, nebo lanovka? Jak se nejlépe dostat na Pla d’Adet
Pro většinu rodin začíná lyžařská dovolená v autě plném zavazadel, lyží a dětí. Po devíti kilometrech serpentin se dostanete do Espiaube, po 11,5 kilometrech pak do Pla d’Adet. Vozovka je v pořádku a provoz bývá obvykle únosný. Skutečný problém spočívá jinde – v nedostatku zimních zkušeností a v podceňování obtížnosti, zvlášť za sněhu a mlhy.
Na vybraných místech jsou k dispozici nabíječky pro elektromobily, přístupné přes kartu. Pro velké autobusy s více než dvaceti místy platí mezi prosincem a dubnem přesná časová omezení – zákaz vjezdu v odpoledních špičkách a povinné parkování v Espiaube. Tato opatření mají uvolnit zácpy a snížit riziko na nejstrmějších úsecích. Dopravní odborníci z regionu Occitanie doporučují majitelům elektromobilů počítat při výjezdu s vyšší spotřebou energie a nižší mírou rekuperace na sjezdu dolů.
Nejčastější chyby při výjezdu
- Vyražení bez reálného zhodnocení pyrenejské předpovědi počasí
- Absence sněhových řetězů nebo neschopnost je nasadit při náhlém sněžení
- Podcenění náročnosti stoupání cyklisty kvůli zdánlivě krátké vzdálenosti
- Nedostatečné zásoby vody na prvních kilometrech trasy
- Jízda odpoledne při oslňujícím slunci bez kvalitních slunečních brýlí
- Letní pneumatiky v zimních měsících
- Přeceňování vlastních sil u rekreačních sportovců
Čím dál více hostů nechává auto v údolí a přesedá na hromadnou dopravu. Pro obyvatele Toulouse vznikla nabídka Ski Go, kombinující autobusovou přepravu se skipasem. Jednu sezónu takový balíček využilo přibližně čtyři tisíce lidí, což se promítlo do sedmdesáti spojů partnerských autokarů. Přímo na místě jezdí kyvadlový bus mezi Saint-Lary a Pla d’Adet a lanovka vyváží lyžaře i turisty přímo na horu.
Na vrcholu: lyžařský ruch v zimě, opuštěná sídliště mimo sezónu
V zimě Pla d’Adet pulzuje životem jako centrální lyžařský uzel celého komplexu Saint-Lary. Kolem horní stanice se pohybují ratráky, fungují lyžařské školy, obchůdky a bary. Pro mnohé návštěvníky je to první setkání s vysokými Pyrenejemi – a dojem dělá nejen panorama, ale i intenzita slunce.
Ve výšce sedmnácti set metrů se sluneční paprsky odrážejí od sněhu a intenzita UV záření je přibližně o třicet procent vyšší než v údolí, jak upozorňují dermatologové z nemocnice v Tarbes. Záchranáři a instruktoři proto opakovaně zdůrazňují: krém s vysokým faktorem, brýle s dobrým filtrem, zakryté ruce i krk. Ti, kdo tato doporučení ignorují, se do údolí vracejí s popálenou kůží a podrážděnýma očima.
Mimo zimní sezónu se obraz dramaticky mění. Většina budov zůstává zavřená a řady apartmánových domů mohou zakrývat výhledy na vrcholy. Turisté přijíždějící v létě s představou malebné horské vesničky bývají překvapeni poněkud strohější betonovou zástavbou. Mnozí návštěvníci z Francie i Španělska pak raději volí túry po okolních stezkách než pobyt přímo ve stanici.
Jak se připravit, abyste cestu neproklínali
Pokud plánujete zimní výjezd autem, přistupujte k této silnici jako ke klasické alpské serpentině. Kompletní zimní sada pneumatik, zkontrolované brzdy, řetězy v kufru a hlavně schopnost je sami nasadit – to vše ještě před odjezdem. Automobilové kluby v departementu Hautes-Pyrénées doporučují vzít s sebou také lopatu, teplé deky a záložní powerbanku.
Pro cyklisty jsou klíčové lehčí převody než obvykle a dostatečná zásoba tekutin. Fontána v Soulan zachraňuje situaci uprostřed léta, ale první úsek bez vody v lahvi může být brutální. Nejrozumnější je vyrazit brzy ráno – teplota je příznivější a automobilového provozu podstatně méně. Závodní cyklisté obvykle volí ranní hodiny mezi šestou a devátou, kdy je silnice nejklidnější.
Lidé cestující s malými dětmi nebo ti, kteří si nejsou za volantem na horských silnicích jistí, mohou dopředu naplánovat cestu busem či lanovkou. Odpadne stres ze serpentin a zároveň se omezí emise na horské silnici, která je v sezóně tak jako tak hlučná. Ekologické organizace v regionu Occitanie dlouhodobě prosazují rozšíření kapacity lanovky právě s cílem snížit automobilovou zátěž.
Krása a výzva v jednom
Tato trasa v sobě spojuje dvě naprosto odlišné povahy. Je to okouzlující výhledová cesta k největšímu lyžařskému komplexu v Pyrenejích, a zároveň seriózní výzva, která nikoho nešetří. Pro jedny představuje sportovní ikonu proslavenou Tour de France. Pro druhé je to jen nutná cesta na svah.
V obou případech platí totéž: nedostatek přípravy dokáže z výletu udělat nervydrásající trápení, zatímco několik jednoduchých rozhodnutí před odjezdem celý zážitek zásadně změní. Zvládnete tuhle zkoušku, nebo raději sáhnete po pohodlnější variantě s lanovkou?
