Na odlehlém čínském ostrově, který turisté milují pro své pláže, učinili badatelé objev, jenž nikdo nečekal.
Na místě, kde desítky let dominuje asfalt, plantáže a zástavba, se podařilo doložit přítomnost jednoho z nejohroženějších savců celého Hajnanu. Tento nález nutí odborníky přepsat mapy rozšíření druhu a zásadně přehodnotit strategii jeho ochrany.
Nečekaný objev na silnici uprostřed svátků
Vše se odehrálo 25. prosince 2024 na severovýchodě ostrova Hajnan, konkrétně na rychlostní komunikaci Pulongxian. Vědecká výprava tamtudy projížděla v rámci běžných terénních prací, když výzkumníci zaznamenali sražené zvíře na vozovce. Tělo bylo poškozené, přesto charakteristické znaky – délka uší, tělní proporce a zbarvení srsti – umožnily specialistům druh s vysokou mírou jistoty identifikovat.
Šlo o hajnanského zajíce, endemický druh žijící výhradně na tomto jediném ostrově na jihu Číny. Nález byl následně popsán v recenzovaném vědeckém časopise, čímž se nová data oficiálně dostala do odborné literatury.
Dvě stě kilometrů od poslední známé lokality
Hajnanský zajíc byl dlouho považován za druh vázaný na západní část ostrova. Na místě nálezu nebylo jeho přítomnost možné úředně doložit od roku 1986. To, co vědce skutečně zarazilo, byla vzdálenost – místo, kde zvíře leželo, je přibližně 200 kilometrů od rezervace Datian na západě ostrova, jež je pokládána za poslední pevnou baštu tohoto druhu.
Tento fakt nutí experty zvažovat, zda je dosud přijímaný areál výskytu druhu vůbec přesný.
Jak vypadá každodenní život hajnanského zajíce
Hajnanský zajíc je drobný savec z čeledi zajícovitých, přizpůsobený životu v pobřežních rovinách a mírně zvlněném terénu. Původně obýval pestrou mozaiku travnatých pozemků, zbytků lesů a tradičně obhospodařovaných polí. Dnes jsou tato místa z velké části zastavěna nebo přeměněna na průmyslové plantáže.
Druh je aktivní výhradně v noci a přes den se skrývá v hustém porostu. Kombinace noční aktivity a velké plachosti způsobuje, že tam, kde se zajíc vyskytuje, ho lze při nevhodně nastaveném monitoringu snadno přehlédnout. Přitom se zcela nevyhýbá krajině přetvořené člověkem – dokáže přežívat i v silně zemědělských oblastech, pokud mu zbývají alespoň úzké pásy přirozené vegetace jako úkryt a místo rozmnožování.
Z deseti tisíc jedinců na pouhé stovky za půl století
Zprávy z poloviny 20. století popisují hajnanského zajíce jako běžný druh pobřežních rovin. Odhady z padesátých let hovoří přibližně o 10 000 jedincích. S nástupem průmyslového zemědělství a bouřlivou výstavbou nových měst se situace dramaticky zhoršila.
Fragmentace stanovišť šla ruku v ruce s intenzivním lovem – zajíci byli zabíjeni pro maso i kožešinu. Jak se krajina měnila v monokulturní pole nebo zástavbu, druh přicházel o migrační koridory i místa rozmnožování. Zpráva z roku 2008 varovala, že na celém ostrově mohlo přežívat jen 250 až 500 jedinců.
Od té doby neproběhlo žádné úplné, celostrovní sčítání. Jedna z nejnovějších terénních studií doložila přítomnost pouhého jediného jedince na poměrně rozsáhlém území, které dříve druh obýval.
Proč jedno sražené zvíře mění pohled na ochranu druhu
Nález mrtvého jedince na severovýchodě ostrova sám o sobě nedokazuje, že zde žije početná populace. Je to však jasný signál, že tato část Hajnanu není z hlediska přírody zcela mrtvá. Pro biology zabývající se ochranou přírody je přitom klíčová samotná lokalizace nálezu.
Pokud se zajíc objevil 200 kilometrů od známého jádra populace, připadají v úvahu dvě hlavní hypotézy. Buď na severovýchodě přežila malá, dosud neregistrovaná skupina, nebo se jednotliví jedinci pohybují napříč ostrovem a využívají útržků stanovišť zachovaných mezi poli a komunikacemi. V obou případech může být skutečný areál výskytu druhu výrazně větší, než dosavadní mapy naznačovaly.
Vědci z hajnanských univerzit i odborníci z Čínské akademie věd proto nyní volají po systematickém přehodnocení celé situace.
Které faktory hajnanského zajíce nejvíce ohrožují
Vědci apelují na rozsáhlý průzkum celého ostrova – nejde jen o zmapování výskytu, ale také o rozpoznání konkrétních hrozeb v jednotlivých oblastech:
- intenzita silničního provozu na nových rychlostních komunikacích
- rozšiřování monokultur kaučukovníků a ananasovníků
- pytláctví v oblastech mimo chráněná území
- degradace zbývajících fragmentů přirozené vegetace
- výstavba hotelových komplexů a rekreační infrastruktury
- absence zelených koridorů propojujících izolované populace
- používání pesticidů na plantážích, které ochuzuje potravní nabídku
- nedostatečná osvěta místních obyvatel o ochraně tohoto druhu
Bez aktualizované mapy výskytu se ochranářské plánování podobá práci poslepu. Úřady mohou investovat do zabezpečování oblastí, kde zajíc prakticky nežije, a zcela přehlédnout zóny, které stále fungují jako koridory nebo poslední ostrůvky vhodných stanovišť.
Co může hajnanskému zajíci pomoci přežít v moderní krajině
Badatelé zdůrazňují, že ojedinělé nálezy slouží jako varovný signál, ale systematickou terénní práci nikdy nenahradí. Spolehlivé sčítání hajnanského zajíce vyžaduje kombinaci fotopastí, genetických analýz stop, rozhovorů s místními obyvateli a analýzy satelitních snímků.
Pokud nové studie existenci rozptýlených skupin potvrdí, stanou se reálnými konkrétní opatření: omezení rychlosti na úsecích silnic křížících migrační koridory, zachování pásů křovin a trav mezi plantážemi, místní zákazy lovu a lepší územní plánování nových investic tak, aby neoddělovala poslední fragmenty stanovišť od sebe.
Tenké pásy keřů podél vodních toků, zalesnělé meze a malé porosty u silnic mohou pro vzácného savce znamenat více než velký, ale izolovaný národní park. Výzkumníci doporučují také vzdělávací programy pro řidiče a správce plantáží.
Příběh hajnanského zajíce ukazuje, že nepřítomnost pozorování automaticky neznamená vyhynutí a že příroda bývá houževnatější, než vědecké zprávy předpokládají. Zároveň připomíná, jak rychle mohou silnice, pole a sídliště přetrhat křehké vazby mezi malými populacemi – dříve, než je biologové vůbec stihnou zmapovat. Mechanismy, které ohrožují hajnanského zajíce na vzdáleném čínském ostrově, jsou přitom nápadně podobné těm, které v Evropě sužují zajíce polního nebo koroptev na českých polích.
