Mezi lyžařským střediskem Saint-Lary-Soulan a horskou stanicí Pla d’Adet se vine klikatá, fyzicky náročná horská silnice. V létě se po ní trápí cyklisté, v zimě pak rodiny naložené lyžařskou výbavou a dětmi na zadním sedadle.
Mnozí z nich teprve uprostřed stoupání pochopí, s čím skutečně mají co do činění. Čísla vypadají děsivě, ale realita bývá ještě tužší – průměrný sklon 8,5 procenta a opakující se úseky s gradientem 10 až 13 procent z této silnice dělají pravý horský test odolnosti.
Saint-Lary-Soulan leží zhruba dvě hodiny jízdy od Toulouse a platí za největší lyžařský areál v Pyrenejích. Nabízí více než 100 kilometrů sjezdovek, 700 hektarů terénu a tři propojené sektory: Pla d’Adet, Espiaube a Vallon. V hlavní sezoně tu denně lyžuje až 10 tisíc lidí – velká část z nich projíždí právě touto jedinou, strmou přístupovou cestou.
Trasa sice měří pouhých 10 kilometrů, jenže převýšení 834 metrů a prakticky nepřerušovaný stoupavý profil ji staví na úroveň vrchařských úseků hodných Tour de France. Odborníci na cyklistiku ji řadí do první kategorie horských stoupání – místa, kde se amatéři oddělují od zkušených jezdců.
Strmé serpentiny nad údolím Aure: úchvatné výhledy, nemilosrdný sklon
Stoupání začíná nenápadně u kruhového objezdu ve vesnici Vignec, těsně za Saint-Lary-Soulan. Po několika ostrých zatáčkách mizí domy pod vámi a asfaltový pruh se šplhá po výběžcích nad údolím Aure. Stanice Pla d’Adet v nadmořské výšce přibližně 1700 metrů vypadá z dálky jako snadno dosažitelný cíl – cesta k ní ale řidiče i cyklisty rychle prověří.
Asfalt vede převážně otevřeným svahem. Stromy poskytují stín jen na ojedinělých místech, takže v létě cyklisté bojují nejen se sklonem, ale i s palčivým horkem. V zimě naopak přicházejí jiné komplikace: namrzlé zatáčky, sníh zavátý větrem na vozovku a výrazně zhoršená přilnavost pneumatik.
Proč toto stoupání tak trýzní cyklisty i řidiče
Z Vignec do Pla d’Adet je to přibližně 10 kilometrů a 834 výškových metrů. Statistiky jsou výmluvné, ale skutečnost je ještě náročnější. Na prvních 7 kilometrech klesá sklon jen výjimečně pod 10 procent, místy se objevují úseky s gradientem 12,2 procenta a krátké rázy dosahující 13 procent. Přesně proto má tato silnice pověst stoupání první kategorie, hodného největších závodů na světě.
Každý kilometr zdobí informační tabule ukazující zbývající vzdálenost k vrcholu a sklon dalšího úseku. Pomáhají naplánovat tempo, ale nic nezmění na faktu, že při náhlém zhoršení počasí dokáže každá z nich vyvolat lehkou úzkost: „a ještě tolik?“
Zhruba v polovině trasy leží vesnice Soulan – první skutečné místo na odpočinek. Stojí tu fontána se studenou vodou, u níž si cyklisté vydechují a řidiči kontrolují brzdy nebo nasazují sněhové řetězy. Za Soulanem silnice opět prudce stoupá, míjí Espiaube a velkou serpentinu s odbočkou na průsmyk Portet – další legendární bod cyklistické mapy Pyrenejí.
Závěrečný úsek vede poněkud rovnější linií, stále však vysoko nad údolím. U stanice si nelze nevšimnout tabulí a stél věnovaných cyklistickým legendám. Právě zde Tadej Pogačar ve žlutém dresu vyhrál etapu Tour de France 13. července 2024 a jméno Raymonda Poulidora připomíná dávné souboje na týchž svazích.
Auto, autobus, nebo raději lanovka? Jak se nejlépe dostat na Pla d’Adet
Pro mnoho rodin začíná dovolená v autě plném kufrů, lyží a dětí. Podle místních informací řidiči po 9 kilometrech serpentin dojedou do Espiaube (Saint-Lary 1900) a po 11,5 kilometrech do Pla d’Adet (Saint-Lary 1700). Povrch vozovky je celkově slušný a provoz bývá obvykle přijatelný. Skutečným problémem je ale něco jiného: nedostatek zimních zkušeností a podcenění obtížnosti, zejména při sněhu a mlze.
- Brzy ráno čelí řidiči námraze ve stínu svahů
- Odpoledne sjíždějí unavení lyžaři dolů, často při oslňujícím slunci
- O víkendech přibývá stres z kyvadlového provozu a manévrů autobusů
- V areálu jsou k dispozici nabíječky pro elektromobily aktivované pomocí karty
- Autobusy s více než 20 místy podléhají mezi prosincem a dubnem přesným časovým omezením
- V hodinách odpoledního provozu platí zákaz vjezdu a povinné parkování v Espiaube
- Tato opatření mají rozložit dopravní špičky a snížit riziko na nejstrmějších úsecích
Stále více návštěvníků nechává auto v údolí a přestupuje na veřejnou dopravu. Pro obyvatele Toulouse vznikla nabídka Ski Go spojující autobusovou přepravu s lyžařskou permanentkou. Během jediné sezony tohoto balíčku využily přibližně 4 tisíce osob, což odpovídalo 70 jízdám partnerských autobusů.
Přímo na místě funguje kyvadlový autobus mezi Saint-Lary a Pla d’Adet a také lanovka vyvážející lyžaře i turisty přímo nahoru. Mnozí dávají přednost právě této možnosti – vyhnou se stresu ze serpentin a navíc si v bezpečné kabině užijí panorama celého údolí Aure.
Na vrcholu: lyžařský ruch v zimě, opuštěné panelové domy mimo sezonu
V zimní sezoně Pla d’Adet žije naplno jako hlavní lyžařský uzel celého komplexu Saint-Lary. Kolem horní stanice kroužují rolby, fungují lyžařské školy, obchody i bary. Pro mnohé návštěvníky je to první skutečné setkání s vysokými Pyrenejemi – a nezapomenutelný dojem nedělá jen panorama, ale i intenzivní sluneční záření.
V této výšce se paprsky odrážejí od sněhu a zesilují expozici ultrafialovému záření. Záchranáři a instruktoři proto neustále opakují stejná pravidla: krém s vysokým ochranným faktorem, brýle s kvalitním filtrem a zakryté ruce i šíje. Ti, kdo tato doporučení podceňují, se do údolí vracejí s popálenou kůží a podrážděnýma očima.
Mimo zimní sezonu se obraz dramaticky mění. Většina budov zůstává zavřená a řady bytových domů dokážou výhled na horské vrcholy zcela zakrýt. Turisté přijíždějící v létě s představou romantické horské vesničky bývají překvapeni poměrně surovou betonovou zástavbou.
Co nejčastěji překvapuje návštěvníky této trasy
Znovu a znovu se opakují tři typické chyby. Za prvé, mnoho řidičů vyjíždí bez reálného zhodnocení předpovědi počasí. V Pyrenejích se podmínky mění překvapivě rychle: silnice suchá ráno může být odpoledne místy zledovatělá. Za druhé, rodiny v osobních autech často nemají sněhové řetězy, nebo nevědí, jak je nasadit, když nečekaně začne padat sníh.
Třetí chyba se týká cyklistů. Část z nich bere stoupání jako „jen“ 10 kilometrů šplhu, protože vzdálenost nevypadá nijak závratně. Teprve na prvních kilometrech si uvědomí, že tu prakticky neexistují žádné úlevné pasáže k odpočinutí a nedostatek stínu únavu jen prohlubuje. Nezřídka cyklisté otáčejí v Soulan s tím, že zbytek trasy daný den prostě přesahuje jejich možnosti.
Pro méně zkušené řidiče a rodiny s dětmi se lanovka velmi často ukáže jako rozumnější volba než samostatný boj s 11 kilometry horské silnice. Odpadne stres ze serpentin a zároveň se sníží emise spalin na cestě, která je v hlavní sezoně i tak dost vytížená.
Jak se připravit, abyste se nedostali do problémů
Kdo plánuje zimní výjezd autem, měl by k této silnici přistupovat jako ke klasické alpské horské cestě: kompletní zimní sada pneumatik, zkontrolované brzdy, řetězy v kufru a schopnost je nasadit ještě před výjezdem. Vyplatí se počítat i s větší časovou rezervou pro případné zastavení nebo odklízení sněhu.
Cyklisté by měli vsadit na lehčí převody, než jsou zvyklí, a vzít si dostatek tekutin. Fontána v Soulan je v létě záchranou, ale první úsek bez vody v lahvi může být skutečně brutální. Ideální je vyrazit brzy ráno, kdy je teplota nižší a automobilový provoz ještě slabší.
Tato trasa v sobě snoubí dva charaktery najednou: je okouzlující vyhlídkovou cestou k největšímu lyžařskému komplexu v Pyrenejích a zároveň vážnou výzvou. Pro jedny představuje sportovní cíl – ikonu proslavenou Tour de France. Pro druhé je to jen příjezdová silnice na sjezdovku. V obou případech ale platí, že nedostatek přípravy snadno promění výlet v nervózní boj, zatímco několik prostých rozhodnutí před odjezdem dokáže zážitek z této horské šplhačky zcela proměnit.
