Hliník v antiperspirantech: může deodorant opravdu škodit vašemu zdraví

Média pravidelně straší rakovinou prsu, Alzheimerovou chorobou i nebezpečnými kovy v kosmetických přípravcích. Je proto docela rozumné zjistit, kolik hliníku se z deodorantu vlastně vstřebá, co na to říká věda a kdy má skutečně smysl zpozornět.

Hliník není jen záležitost deodorantů – potkáváte se s ním každý den

Hliník je lehký kovový prvek a zároveň třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře. Rozhodně nejde o žádný exotický jed — váš organismus se s ním setkává prakticky denně a z celé řady zdrojů.

Největší podíl pochází z jídla. Některé potraviny přirozeně obsahují stopové množství hliníku, další ho získávají při přípravě — třeba z alobalu, hliníkového nádobí nebo z určitých přídatných látek v potravinách a nápojích.

Dalšími zdroji nejsou jen kosmetické výrobky. Hliník se nachází i v některých lécích neutralizujících žaludeční kyselinu, v barvivech a výjimečně také v pitné vodě — pokud je instalace stará nebo znečištěná.

U zdravého člověka ledviny většinu přijatého hliníku odfiltrují a vyloučí močí. Problém nastává teprve při vysokých dávkách nebo při poruše funkce ledvin.

Malá část hliníku se v těle hromadí déle — výzkumy ukazují, že se postupně ukládá zejména v kostech, kde se rozkládá velmi pomalu. Právě proto vědce zajímá celková celoživotní expozice tomuto prvku, a ne jen jedna konkrétní kosmetika.

Jaké množství hliníku se považuje za bezpečné

Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil tzv. tolerovatelnou týdenní dávku hliníku. Jedná se o množství, které průměrný člověk může pravidelně přijímat bez výraznějšího zdravotního rizika.

Dlouhodobé překračování této hodnoty může přispívat k poruchám funkce ledvin, problémům s mineralizací kostí nebo k zatížení nervové soustavy. Zvláštní pozornost by měly věnovat osoby s chronickým onemocněním ledvin — jejich tělo se hliníku zbavuje obtížněji a ke kumulaci v tkáních dochází snáze.

Jak vlastně antiperspiranty s hliníkem fungují

Nejprve je důležité rozlišit dva výrobky, které si mnoho lidí plete. Deodorant maskuje zápach a tlumí množení bakterií, které za nepříjemný pach mohou — pot jako takový ale výrazně neblokuje. Antiperspirant naopak omezuje samotné vylučování potu, a to nejčastěji právě díky solím hliníku.

V antiperspirantech se využívají sloučeniny jako chlorid hlinitý nebo chlorhydrát hlinitý. Ty reagují s bílkovinami v ústích potních žláz a vytvářejí jakousi zátku. Výsledek je jednoduchý: na povrch kůže se dostane méně potu a podpaží zůstane sušší.

Celý mechanismus je přitom místní a vratný — zátka v potním kanálku se po čase rozpustí a pocení se vrátí do normálu.

Výhody jsou zřejmé: méně mokrých skvrn na košili, méně stresu v práci i v MHD. Otázkou zůstává, jak je takové každodenní používání bezpečné v dlouhodobém horizontu.

Proniká hliník z antiperspirantu skutečně do těla? Co říkají nová data

Léta se šířily teorie spojující antiperspiranty s rakovinou prsu nebo neurodegenerativními onemocněními. Obavy většinou vycházely z jednoduché asociace: hliník ve vysokých dávkách škodí, deodorant hliník obsahuje, tedy ho raději vyhodit.

Když se vědci podívali na věc důkladněji, výsledný obraz byl výrazně méně dramatický. Analýzy institucí zabývajících se hodnocením rizik odhalily několik zásadních skutečností:

  • vstřebávání hliníku neporušenou kůží je velmi nízké
  • i při každodenním používání antiperspirantů tvoří kosmetické přípravky na celkovém příjmu hliníku mnohem menší podíl, než se dříve odhadovalo
  • dostupné epidemiologické studie přímou souvislost mezi antiperspiranty s hliníkem a rakovinou prsu nepotvrzují
  • neexistují přesvědčivé důkazy spojující tyto výrobky se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby
  • stanoviska institucí veřejného zdraví míří stejným směrem: při běžném každodenním používání kosmetiky s hliníkem reálné ohrožení zdraví nepředstavuje

Kdy je zvýšená opatrnost skutečně na místě

Přestože dostupná data spíše uklidňují, lékaři a toxikologové zdůrazňují, že záleží na součtu všech zdrojů hliníku dohromady. Deodorant bývá v celé té skládačce jen malým díílkem.

Čím více různých výrobků s hliníkem používáte souběžně — od léků přes nádobí až po kosmetiku — tím větší smysl má omezovat expozici tam, kde je to jednoduché.

Zvýšená opatrnost se doporučuje těmto skupinám:

  • osoby s chronickým onemocněním ledvin by měly s nefrologem probrat nejen léky, ale i kosmetiku s vyšším obsahem hliníku
  • osoby po zákrocích v oblasti podpaží — holení, laser nebo chemická depilace způsobují mikroporanění kůže, při nichž může vstřebávání dočasně vzrůst
  • děti a dospívající — u nich řada odborníků doporučuje jemnější přípravky a střídmé používání silných antiperspirantů

Nejde o automatický zákaz. Jde spíše o pobídku volit výrobky uvážlivě a nepouštět silné blokující antiperspiranty do každodenní rutiny zbytečně.

Praktické tipy, jak kontakt s hliníkem rozumně omezit

Pokud chcete vstřebávání hliníku snížit, stačí zavést několik jednoduchých každodenních návyků — bez přehnaného lpění na dokonalosti:

  • používejte antiperspirant obden; v klidnější pracovní dny si vystačíte s klasickým deodorantem bez solí hliníku
  • silné antiperspiranty nenanášejte na čerstvě oholenou nebo podrážděnou pokožku
  • místo pečení kyselých pokrmů v alobalu sáhněte po skleněném pekáči nebo pečicím papíru
  • kyselé potraviny jako ocetový salát nebo rajčatové omáčky nenechávejte v hliníkových nádobách dlouhé hodiny
  • čtěte složení kosmetiky — sloučeniny hliníku bývají snadno rozpoznatelné podle výrazů obsahujících aluminium nebo alum

Jedna nebo dvě takové změny celkovou expozici hliníku ovlivní obvykle víc než úplné vyloučení jediné kosmetiky, jejíž skutečný příspěvek k celkové dávce je tak jako tak minimální.

Antiperspirant s hliníkem, nebo bez něj? Jak se rozhodnout

Výrobci už několik let nabízejí širokou škálu deodorantů označených jako bez hliníku. Vylučování potu neblokují tak výrazně, ale pro lidi, kteří se nepotí příliš intenzivně nebo kteří prostě akceptují lehkou vlhkost v podpaží, mohou být naprosto dostačující.

Lidé trpící nadměrným pocením, jemuž se v odborném jazyce říká hyperhidróza, to vidí jinak: silný antiperspirant s hliníkem jim přináší skutečnou úlevu. V takové situaci lékaři zpravidla nenacházejí důvod k jeho vysazení — zejména při absenci dat potvrzujících výrazné zdravotní riziko.

V praxi jde v podstatě o hledání rovnováhy: každodenní komfort na jedné straně a snaha maximálně omezit každou potenciální zátěž organismu na straně druhé.

Rozumným kompromisem může být sáhnout po silnějším přípravku ve stresové, horké nebo pohybově náročné dny a v klidnějších dnech zvolit jemnější kosmetiku bez solí hliníku. Nakonec záleží vždy na vašich individuálních potřebách a na tom, jak sami vnímáte případná rizika.

Co ještě stojí za to o hliníku a zdraví vědět

Téma hliníku se ve veřejném prostoru vrací v pravidelných vlnách. Děje se tak často proto, že dílčí studie provedené na zvířatech nebo buněčných kulturách jsou vytrženy z kontextu a média je prezentují senzačním způsobem. Přitom platí osvědčená toxikologická zásada: jedem se může stát prakticky jakákoli látka, pokud je dávka dostatečně vysoká a cesta vstřebávání příznivá pro hromadění v těle.

Vědci se u hliníku zabývají i tzv. koktejlovým efektem — tedy tím, co se děje, když je organismus současně vystaven řadě různých kovů a chemických sloučenin z mnoha zdrojů najednou. Jde o složité téma bez jednoduchých odpovědí, a právě proto má smysl expozici rozumně omezovat tam, kde to není obtížné.

Pro průměrného člověka mají největší vliv na celkový příjem hliníku stravovací a kuchyňské návyky — ne polička s deodoranty. Výměna alobalu za skleněné nádobí, uvážlivý výběr hotových pokrmů a nápojů nebo konzultace s lékařem při dlouhodobém užívání přípravků s hliníkem sníží celkovou dávku kovu mnohem efektivněji než jakékoli přeskupování kosmetiky v koupelně. Obavy tedy není třeba přehánět — ale ani je zcela přehlížet.

Author

  • Dana Makrlíková je jednou z nejoblíbenějších českých mediálních tváří v oblasti praktických rad pro dům a zahradu. Ve své práci mistrně kombinuje profesionální novinářský přístup s hlubokými odbornými znalostmi zahradnictví. Dlouhá léta působila jako moderátorka zpráv na předních televizních stanicích jako Prima nebo Nova. Její vášeň pro přírodu ji však dovedla k rozhodnutí získat druhé vzdělání v oboru zahradní a krajinné architektury, čímž svou vášeň proměnila v plnohodnotnou profesi.

    Dnes je autorkou a tváří populárních televizních pořadů, jako jsou Mistři zahrad nebo Polopatě. Kromě televizní tvorby vede svou vlastní společnost Zahrady od Dany, která se specializuje na projektování a realizaci soukromých zahrad na klíč. Dana je známá především svými praktickými radami „pro obyčejné lidi“ – radí, jak vybrat rostliny, které rostou téměř samy, sdílí osvědčené triky pro péči o pokojovky a přináší sezónní tipy na prořezávání či dekorace. Její rady jsou vždy srozumitelné, praktické a snadno použitelné pro každého nadšence.


Přejít nahoru