Na první pohled roztomilý rituál, za kterým se skrývá mnohem víc
Tohle chování působí rozkošně a nevinně. Ve skutečnosti se v tomto „předspánkovém tanci" prolínají tisíce let staré instinkty, zvířecí vnitřní kompas a občas i první náznaky zdravotních problémů.
Vyplatí se vědět, co tím pes vlastně sděluje. Když váš čtyřnohý parťák třikrát nebo čtyřikrát obejde pelíšek, než si lehne, nejde o náhodu ani o zbytečný zlozvyk.
Prastará genetická paměť zakódovaná v psím těle
Dnešní pes usíná na gauči, polštáři nebo teplé dece, ale jeho organismus si pamatuje úplně jiné podmínky. Vlci a divocí psi spávali na zemi, v hustém porostu, na sněhu nebo písku. Před každým ulehnutím si museli místo připravit.
Kroužení jim pomáhalo udupat trávu či listí a vytvořit tak rovnější a měkčí podložku. Zároveň tím z místa odstraňovali větvičky, kamínky nebo trny. Tento rituál navíc označoval kousek terénu jejich pachem jako „bezpečnou zónu" pro odpočinek.
Domácí pes o místo ke spánku soupeřit nemusí, vzorec chování však přetrvává. Otáčení na koberci nebo v pelíšku je ozvěnou dávných časů – tělo „spouští" starý osvědčený program: než usnu, připravím si místo. Veterináři zdůrazňují, že kroužení před spaním není náhodný tik, ale automaticky aktivovaná sada chování, která psům po tisíciletí pomáhala bezpečně přespat noc.
Ochrana před hrozbami a vědomý spánek
Tentýž rituál plnil ještě jednu důležitou funkci: kontroloval okolí. Při kroužení zvíře nejen udusalo trávu, ale zároveň zneškodnilo vše, co se v ní mohlo skrývat. V přírodě to výrazně snižovalo riziko nepříjemných setkání.
Kroužení pomáhalo vyhnout se:
- bodavému a kousavému hmyzu ukrytému v trávě,
- drobným plazům číhajícím v křoví,
- hlodavcům schovaným pod listím,
- ostrým předmětům, které by mohly poranit tlapky.
Po několika obězích měl pes navíc přehled o tom, co se kolem něj děje. Když si nakonec lehl, zaujal polohu, při níž byly nejzranitelnější části těla – břicho a hrudník – schované uvnitř „klubíčka" a hřbet tvořil přirozenou ochrannou bariéru.
Tato kombinace – prověřený terén, pečlivě „ušlapané" lůžko a bezpečná poloha těla – výrazně zvyšovala šanci na klidnou noc. Domácí psi tento postup opakují dodnes, i když jejich „divoká louka" je ve skutečnosti plyšová matrace nebo ortopedický pelíšek.
Psí kompas a zemské magnetické pole
Vědci, kteří analyzovali psí chování při usínání i vykonávání potřeby, si všimli zajímavé zákonitosti. Zvířata se při tom často nastavují podél osy sever–jih a reagují na magnetické pole planety.
Když pes před ulehnutím kroužím, ne vždy hledá „pohodlí" v tom smyslu, jak ho chápeme my lidé. Částečně nastavuje své tělo tak, jak mu velí vnitřní navigační systém propojený se zemským magnetismem. Člověk tento jemný jev nevnímá, pro čtyřnohého společníka však může být důležitou součástí pocitu bezpečí.
Podle části výzkumníků se zvíře cítí klidněji, leží-li v určitém směru. Kroužení je svého druhu „kalibrace": pes mění polohu tak dlouho, dokud jeho smysly nevyhodnotí, že pozice je optimální. Když se několikrát otočí kolem vlastní osy a teprve pak v klidu ulehne, jeho organismus právě dokončil vnitřní proceduru – místo je bezpečné, orientace těla správná.
Ne každý pes reaguje na magnetické pole stejně intenzivně a v bytě plném elektronických zařízení bývá tento proces narušen. Z psí perspektivy však výběr správného směru smysl dává – pro zvíře jde o jeden z prvků vnitřní rovnováhy.
Kdy kroužení před spaním signalizuje bolest
Zdravý pes se zpravidla omezí na několik rychlých otoček a za okamžik se „zaboří" do pelíšku. Pokud ale rituál začíná připomínat nekonečné kolečka, majitel by měl zpozornět a situaci prozkoumat blíže.
Odborníci uvádějí jednoduché pravidlo: když počet otoček trvale přesahuje tři až čtyři a pes stále nemůže najít místo, je na místě ostražitost. Zvíře možná nehledá „pohodlnější úhel", ale snaží se uložit tak, aby ho tělo co nejméně bolelo.
Příčinou bývají mimo jiné:
- degenerativní změny kloubů, například počínající artróza,
- zánětlivý stav po úrazu nebo nadměrné zátěži,
- dyskomfort při slézání z gauče nebo vyskakování na něj,
- bolest kyčlí nebo páteře u starších psů,
- nepříjemné pocity při ohýbání tlapek.
Samotné točení dokola ještě není důvod k panice. Varovným signálem se stává teprve souhrn příznaků. Stojí za to sledovat, zda se při tomto chování neobjevuje zrychlené dýchání bez zjevné příčiny při pokusu o ulehnutí, tiché kňučení nebo sténání při ohýbání tlapek, ztuhlá chůze, váhání před položením zadku do pelíšku jako by pohyb působil výrazné obtíže, nebo časté změny polohy v noci, jako by pes nebyl schopen najít polohu bez bolesti.
Trvá-li „předspánkový tanec" výrazně déle než dříve a přidávají se potíže s pohybem, je čas navštívit veterináře. Při takové konzultaci je dobré sdělit, od kdy se rituál zintenzivnil, kolik přibližně otoček pes provede a jak dlouho hledá správnou polohu. Pro specialistu jsou to cenné informace, které pomáhají rychleji odhalit problém.
Jak psovi pomoci k opravdu klidnému spánku
Rituál otáčení není třeba ani možné odstranit. Můžete ale zařídit, aby byl pro psa co nejpohodlnější. V první řadě stojí za to přizpůsobit pelíšek věku a potřebám konkrétního zvířete. Starším psům s artrózou pomáhá ortopedická matrace s paměťovou pěnou, zatímco mladému aktivnímu bernardýnovi nebo německému ovčákovi lépe vyhovuje pevnější podložka.
Druhým faktorem je umístění pelíšku v domě. Psi obvykle usínají raději tam, kde panuje relativní klid, ale přitom stále slyší členy rodiny. Příliš frekventovaná chodba nebo místo těsně u vchodových dveří noční probouzení zesiluje a navíc zvyšuje celkový neklid.
Obrovský vliv na průběh večerního rituálu má také denní rytmus. Pes, který má dostatek pohybu a mentálních podnětů, se večer snáze „pustí" a rychleji usíná. Nevyběhaný, znuděný čtyřnožec může kroužit déle, protože jednoduše nedokáže ztišit svou mysl.
Doporučuje se:
- zajistit delší odpolední procházku,
- nabídnout psovi jednoduché čichové hry doma,
- vyhnout se bouřlivým a silně stimulujícím hrám těsně před spaním,
- dodržovat pravidelnou rutinu večerního uklidňování.
Dobrou praxí je natočit krátké video, pokud se chování náhle změní – například pes, který dříve udělal jeden nebo dva kroužky, jich najednou dělá deset. Takový záznam lékaři pomůže posoudit, jde-li o běžnou nervozitu, nebo spíše o bolest při pohybu.
Rituál otáčení bývá také barometrem psí nálady. Rozrušené nebo vystresované zvíře, třeba po stěhování nebo změnách v domácnosti, může kroužit rychleji a neklidně, tlapkou „škrábat" pelíšek, jako by ho nervózně upravovalo. Naopak sebejistý a vyrovnaný pes provede několik pomalejších, skoro líných otoček.
Vyplatí se tedy přestat vnímat tento zvyk jako bezvýznamný „trik". Za každou otočkou se skrývají informace o fyzickém pohodlí, zdravotním stavu i emocích psa. Pozorné oko majitele, které rozezná rozdíl mezi ustáleným rituálem a náhlou změnou jeho intenzity, může být pro čtyřnohého přítele k nezaplacení.
