Jak jedna zima dokáže zlikvidovat zahradní nábytek
Představte si jarní ráno s šálkem kávy v ruce – vyjdete na terasu a místo příjemného posezení vás čekají rozpraskaná křesla a rozpadající se stůl. Přesně tohle zažívají každoročně tisíce majitelů zahrad po první nebo druhé sezóně.
Na vině přitom není jen mráz samotný. Hlavním problémem jsou nevhodně zvolené materiály, které sice vypadají lákavě a mají přijatelnou cenu, ale stárnou překvapivě rychle.
Zahradní nábytek totiž málokdy ničí suchý mráz. Skutečným nepřítelem je střídání deště, sněhu, oblev a opětovného promrzání. Tato meteorologická houpačka působí na materiály jako pomalné, ale nemilosrdné kladivo.
Voda proniká do mikroskopických trhlin a pórů. Jakmile teplota klesne pod nulu, zamrzne a zvětší svůj objem. Tento zdánlivě jednoduchý fyzikální proces trhá strukturu materiálu zevnitř. Po několika takových cyklech lak začíná opadávat po vrstvách, povrchy bobtnají a spoje se uvolňují. Čím více vlhkosti materiál absorbuje, tím rychleji skončí na sběrném dvoře místo toho, aby sloužil další roky.
Zklamání bývá o to větší, že tato poškození se zpravidla nedají opravit. Když vlhkost pronikne dostatečně hluboko, nastupují procesy hniloby a trvalá ztráta pevnosti. Drahá souprava z katalogu se po dvou sezónách hodí pouze k odvezení.
Surové měkké dřevo funguje jako houba
Mezi největší viníky patří levné měkké dřevo. V zahradních centrech je snadné podlehnout „výhodné nabídce" – úhledná světlá souprava ze smrkového nebo borového dřeva vypadá útulně a má lákavou cenu. Jenže neimpregnovaná prkna nasávají vodu naprosto bezohledně.
Bez chemické nebo tepelné ochrany se ve struktuře dřeva velmi rychle rozvíjejí plísně a dřevokazné houby. Přidává se k tomu hmyz živící se vlhkým materiálem. V praxi stačí jedna deštivá zima, aby konstrukce:
- ztmavla a pokryla se neestetickými skvrnami
- změkla v kritických nosných místech
- ztratila stabilitu – nohy židlí se ohýbají, prkna se prohýbají
Takový nábytek nejen nevypadá dobře, ale může být přímo nebezpečný. Lavička může prasknout pod váhou dospělého člověka. Odborníci z Mendelovy univerzity v Brně upozorňují, že surové jehličnaté dřevo bez ošetření vydrží venku maximálně dva roky.
Levný plast – zdánlivá úspora, skutečné zklamání
Druhým problematickým materiálem je obyčejný levný plast. Na první pohled se zdá praktický: nerezaví, snadno se čistí a je lehký. Jenže jeho největšími nepřáteli jsou slunce a mráz.
V létě ultrafialové záření postupně oslabuje strukturu plastu – materiál křehne a ztrácí pružnost. Když o několik měsíců později přijdou mrazy, dochází k dalšímu tvrdnutí a smršťování. Výsledek po jedné nebo dvou zimách může být následující:
- prasknutá sedadla židlí
- odštípnuté hrany stolu při lehkém nárazu
- rozpadající se opěradla při větším zatížení
- zbělení a křídování povrchu
- ztráta původního tvaru
- propadlá místa na sedácích
- uvolněné spoje a šrouby
Levné soupravy z tenkého plastu jsou v podstatě jednorázové zboží – koupíte, chvíli používáte a je ostuda je vystavit další sezóně. Výrobci z Itálie nebo Německa sice používají kvalitní polypropylen s UV stabilizátory, ale takový nábytek stojí třikrát až čtyřikrát více.
Nekvalitní kov: rez přichází rychleji, než čekáte
Třetím rizikovým materiálem je nekvalitní ocel bez dostatečné povrchové ochrany. Stačí sebemenší škrábnutí lakované vrstvy a pod ním okamžitě začíná koroze.
Zejména na místech spojů a svarů, kde se hromadí vlhkost, se rezavé skvrny objevují během několika týdnů. Rezavějící konstrukce přestává být bezpečná – spoje slábnou a kovové trubky se ztenčují. Navíc rez zanechává nepěkné stopy na dlažbě nebo dřevěné podlaze terasy.
Výzkumníci z Vysokého učení technického v Brně testovali různé povrchové úpravy oceli a zjistili, že běžné nátěrové barvy bez zinku vydrží venku v průměru pouhých osmnáct měsíců. Pak ochrana selhává a koroze nastupuje naplno.
Na které materiály sázejí profesionální zahradní architekti
Projektanti zahrad a teras velmi často volí hliníkové konstrukce. Důvod je prostý: hliník nekoroduje a v práškově lakované verzi je překvapivě odolný vůči všem rozmarům počasí.
Tento materiál si poradí s dlouhodobou vlhkostí, teplotními výkyvy od minus patnácti do plus čtyřiceti stupňů, slunečním zářením i slaným mořským vzduchem. Navíc je lehký, takže se židle a stoly snadno přemísťují. Renomované značky jako Fermob nebo Lafuma vyrábějí hliníkový nábytek, který bez problémů vydrží venku patnáct let bez výrazného opotřebení.
Jedinou slabinou hliníku bývá vyšší pořizovací cena a občas chladnější dotek. Proto se často kombinuje s textilními prvky nebo polštáři.
Výbornou alternativou je také akátové nebo teakové dřevo. Tyto tropické a subtropické dřeviny přirozeně obsahují oleje, které odpuzují vodu a brání rozvoji plísní. Teakový stůl může stát venku desítky let a kromě stříbřité patiny se mu prakticky nic nestane.
Akát roste i v Evropě, především v Maďarsku a na jižní Moravě. Je tvrdý, hustý a přirozeně odolný vůči vnějším vlivům. Odborníci z České zemědělské univerzity doporučují akátový nábytek jako nejlepší poměr ceny a životnosti pro naše klimatické podmínky. Cena je sice vyšší než u borovice, ale návratnost investice se počítá v desetiletích, nikoliv v měsících.
Další odolné materiály vhodné na terasu
Syntetický ratan se stal hitem posledních let. Kvalitní polyetylenový ratan napodobuje přírodní materiál, ale nepraská, nerozpadá se a bez problémů snáší vlhkost i mráz. Klíčové je vybrat nábytek s UV stabilizátory a hustým výpletem vláken.
Levné varianty z Asie mají tenký ratan, který po roce slábne a láme se. Prémiové značky používají polyetylen s příměsí titanu, který vydrží venku bez přikrývání i deset let.
Nerezová ocel je další spolehlivou volbou. Díky obsahu chromu a niklu skutečně nekoroduje. Je sice těžší a dražší než hliník, ale vydrží doslova věčnost. Často se kombinuje s keramickými nebo tvrzeně skleněnými deskami stolů.
Jak rozpoznat kvalitní materiál ještě před koupí
Před nákupem vždy zkontrolujte hmotnost a tloušťku materiálu. Kvalitní plastový nábytek není lehký jako pírko – musí mít solidní hmotnost a stěny sedáku by měly mít tloušťku alespoň čtyři až pět milimetrů.
U dřeva ověřte, zda je povrch ošetřený. Olej nebo lazura by měly být znát na pohled i na dotyk. Surové neošetřené dřevo je jasný varovný signál. Zeptejte se prodavače na druh dřeva – pokud váhá nebo mluví neurčitě o „zahradním dřevu", raději odejděte jinam.
U kovových konstrukcí hledejte informace o povrchové úpravě. Práškové lakování je standard, který vydrží. Běžný nástřik barvou je hazard. Prověřte také spoje – kvalitní nábytek má svařované nebo šroubované spoje z nerezových šroubů, nikoliv levné nýty.
A na závěr jedna rada zahradních architektů: raději kupte méně kusů, ale opravdu kvalitních. Dvě dobré židle a stůl z hliníku nebo akátu vám budou sloužit patnáct let. Levná souprava pro osm osob skončí za dva roky v kontejneru a vy koupíte novou – výsledná cena bude ve finále vyšší. Terasa je vizitka vašeho domova a investice do správných materiálů se vrátí každým jarním ránem, kdy si na ní s radostí sednete.
