Scéna, kterou zná každý zahradník
Znáte ten obrázek: pestrobarevné krmítko, kolem něj hemžení sýkor a pak — jedním skokem přilétá veverka a během pár hodin vyprázdní celou zásobu semínek. Naštěstí to jde zastavit, aniž byste zvířatům ublížili.
Pokud vám skutečně záleží na přikrmování ptáků, vyplatí se naučit několik prověřených triků. Veverky odradíte, aniž byste je jakkoli poškodili — stačí myslet o krok napřed.
Proč je krmítko pro veverky tak lákavé?
Pro veverku je krmítko prostě nejpohodlnější restaurace v okolí. Žádné hledání ořechů, žádné kopání — stačí jeden skok a mají pod nosem vydatnou kalorickou směs. Navíc jsou překvapivě zdatné: vodorovně skáčou přibližně metr a půl, z výšky dolů klidně až tři metry a po hladkém sloupku se vyšplhají bez sebemenší námahy.
Dokud stojí krmítko blízko stromů, plotu nebo střechy, veverka ho vnímá jako přirozenou zastávku na své trase. Smyslem celé věci proto není boj se zvířaty, ale chytré rozmístění prostoru tak, aby se ptákům krmilo snadno a veverce těžko.
Umístění krmítka: správná poloha rozhoduje o polovině úspěchu
Nejvíc chyb vzniká hned při volbě místa. Sebelepší antiveverčí model selže, když na něj zvíře prostě přeskočí z větve.
Dodržte odstup nejméně 3–4 metry od stromů, střechy, pergoly i plotu. Krmítko nikdy nezavěšujte přímo na větev — to je pro veverku ideální odrazový můstek. Hledejte otevřené místo, kde jediná možná cesta vede ze země po sloupku.
Výborně funguje krmítko na samostatném kovovém sloupku zaraženém do trávníku. Výška kolem 180 centimetrů ztěžuje skoky a hladký povrch snižuje přilnavost tlapek. Kromě výhledu z okna přidejte ještě dvě kritéria: místo chráněné před silným větrem (houpající se krmítko se může přiblížit na dosah skoku) a žádný balkón ani zábradlí v bezprostřední blízkosti.
Dobře naplánovaná ochranná zóna donutí i velmi odhodlanou veverku přicházet od země, kde ji daleko snáze odradíte mechanickými překážkami. Odborníci na chování zvířat tento princip využívají při navrhování krmítek v parcích i soukromých zahradách už desetiletí.
Fyzické překážky: baffle, klece a chytré konstrukce
Druhý krok jsou bariéry, přes které se veverka jednoduše nedostane. Tady přicházejí ke slovu ochranné kryty různých tvarů a klecová krmítka.
Baffle — u nás prodávaný jako ochrana proti vevorkám — má podobu kužele, talíře nebo válce. Montuje se na sloupek několik desítek centimetrů nad zemí, aby zamezil šplhání, nebo nad visící krmítko jako kluzký deštník, ze kterého zvíře prostě sklouzne.
Věnujte pozornost materiálu. Levný tenký plast praskne při prvním mrazu a po jedné sezóně skončí v koši. Spolehlivější varianty jsou:
- kovové ochranné kryty odolné vůči hlodání i počasí
- silný polykarbonát, který se nerozkládá na slunci
- hliníkové talířové bariéry s průměrem minimálně 40 centimetrů
- nerezové kužele s hladkým povrchem bez švů
- plastové modely zpevněné skelným vláknem
- dvojité ochranné systémy kombinující horní i spodní baffle
Druhou možností jsou krmítka opatřená kovovou mřížkou. Princip je jednoduchý: otvory jsou dost velké pro malé ptáky, ale příliš úzké pro veverku nebo tlustého holuba. Tyto modely se osvědčují zejména tam, kde se v zahradě pohybují i ježci, myši nebo jiní hlodavci.
Speciální antiveverčí krmítka, která skutečně fungují
Trh s krmítky se za posledních pár let výrazně rozvinul. V zahradnických obchodech dnes najdete konstrukce reagující na hmotnost zvířete, otočné modely i krmítka vyžadující krmení hlavou dolů.
Zvlášť praktické jsou modely reagující na hmotnost. Pro malého ptáka pružina zůstane nehybná, pro těžší veverku automaticky uzavře přístupové klapky. Mechanismus pracuje sám od sebe bez jakéhokoli dohledu. Německá firma Gardman vyrábí podobné systémy od devadesátých let a jejich testy vykazují účinnost kolem 85 procent.
Sledujte také kvalitu zpracování. Krmítka s plastovými okraji otvorů rychle skončí s pohlouzenými hranami. Kovové okraje, pevné dráty a solidní háčky výrazně prodlužují životnost celého zařízení. Výrobci jako Vivara nebo CJ Wildlife nabízejí na kovové komponenty dokonce doživotní záruku.
Nezapomeňte na pravidelnou údržbu: krmítko čistěte každé dva týdny roztokem octa s vodou, kontrolujte opotřebení závěsných lanek a doplňujte zásoby tak, aby zrní nezplesnivělo. Ornitologové z České společnosti ornitologické doporučují umístit poblíž také misku s čistou vodou.
Taktika odvedení pozornosti: samostatná jídelna pro veverky
Někdy je lepší hrát ofenzivně než se neustále bránit. Veverky jsou oportunisté — vždy volí cestu nejmenšího odporu. A přesně toho lze chytře využít.
Zkuste v rohu zahrady, několik metrů od hlavního ptačího krmítka, umístit malou bedýnku nebo nízké krmítko určené výhradně veverce. Nasypte tam neloupané arašídy, celá jádra vlašských ořechů, loupané slunečnicové semínko horší kvality nebo sušenou kukuřici. Když je jídlo na jednom místě doslova na dosah tlapky a na druhém čeká kluzký sloupek, většina veverek si rychle vybere snazší variantu.
Nefunguje to vždy stoprocentně, ale tlak na hlavní krmítko se výrazně sníží. Někteří zahradníci z Moravy hlásí, že po zavedení samostatného krmítka pro veverky poklesly nájezdy na ptačí krmítko až o sedmdesát procent. Klíčem je pravidelné doplňování — jakmile veverčí jídelna vyschne, zvířata se okamžitě vrátí k původnímu cíli.
Výběr zrní, které veverky příliš nelákají
Na chování hlodavců má vliv i složení krmné směsi. Jejich absolutní lahůdkou jsou slunečnice, ořechy a kukuřice. Naopak mnohem méně ochotně sáhnou po nyjeru — drobném černém zrní oblíbeném u stehlíků — po krmivech s převahou světlice barvířské nebo po neloupanném prosu.
Záměna standardní směsi za takovou, která více vyhovuje ptákům než vevorkám, dokáže návštěvy výrazně omezit. Pro čížky a podobné druhy to přitom zůstane atraktivní nabídka. Britští výzkumníci zjistili, že směsi s vysokým podílem nyjeru snižují zájem veverek až o 60 procent.
Další metodou jsou směsi obohacené o kapsaicin — látku zodpovědnou za pálivost papriček. Ptáci nemají receptory, které by toto pálení vnímaly, zatímco savci ano. Pro ptáky proto zrní s pálivým kořením chutná zcela normálně, pro veverky je to nepříjemná zkušenost, kterou rozhodně nechtějí zopakovat.
V obchodech jsou k dispozici hotové směsi i přípravky určené k postřiku krmiva. Stačí dodržovat pokyny výrobce a při nanášení aerosolu se vyhýbat vdechování — pro lidi bývá rovněž dráždivý. Americká firma Cole’s Wild Bird Products nabízí směs Hot Meats kombinující sádlo s cayenským pepřem, která je u datlovitých ptáků a špačků mimořádně oblíbená.
Sezóna, počasí a trpělivost zahradníka
Zájem veverek o krmítka není celoroční. Dokud je v lese a parcích dostatek semen, žaludů a ořechů, krmítka prakticky nenavštěvují. Skutečný nápor přichází pozdním podzimem a v zimě, kdy přírodní zásoby docházejí.
Před příchodem chladného období proto věnujte čas důkladné přípravě: zkontrolujte kryty, vzdálenosti od stromů i stav sloupků. Zajistěte, aby ve veverčí zóně nechybělo levnější krmivo. Pozorujte, odkud zvířata nejčastěji přicházejí, a podle toho upravte rozmístění krmítka.
Celý systém zřídka funguje dokonale od prvního dne. Veverky jsou chytré a zkoušejí různé přístupy. Dobře navržená kombinace správné vzdálenosti, kovového sloupku, ochranného krytu, vhodného krmítka a správné směsi je postupně naučí, že se u vás prostě nevyplatí plýtvat energií.
Pro mnoho lidí se tento proces stane další zahradní atrakcí. Krmítko přestane být jen ptačí jídelnou a promění se v malou laboratoř chování zvířat. Při té příležitosti lépe pochopíte, které druhy ptáků vaši zahradu navštěvují, jaké zrní mají nejraději a jak se jejich aktivita mění v průběhu roku. S trochou trpělivosti a správným vybavením si zimní pozorování ptáků konečně užijete bez nechtěných návštěvníků.
