Bývalá operátorka call centra otevřeně o otravných prodejních telefonátech

Telemarketing zevnitř: co se skrývá za každým otravným hovorem

Jedna mladá žena popisuje bez příkras, jak telemarketing skutečně funguje. Její osobní zkušenost ukazuje něco překvapivého: nechtěné prodejní hovory jsou problémem nejen pro ty, kdo je přijímají, ale také pro lidi sedící na druhém konci sluchátka.

Obtěžující telefonáty s nabídkami bývají vnímány čistě jako nepříjemnost zákazníků. Málokdo přitom přemýšlí nad tím, že jde zároveň o vyčerpávající, stresující práci plnou přísných pravidel a neustálého dohledu.

Odborníci na pracovní psychologii dlouhodobě upozorňují, že zaměstnanci call center patří k pracovním skupinám s nejvyšším rizikem vyhoření. Hlučné prostředí, neustálý tlak na výkon a téměř nulová autonomie vedou k rychlé fluktuaci. Mnoho operátorů nevydrží déle než tři měsíce.

Práce podepsaná za pár hodin, bez pohovoru i bez prověrky

Bylo jí dvaadvacet let, studovala vysokou školu a zoufale potřebovala přivydělat. Kamarádka jí dohodila místo v marketingové agentuře obsluhující klienty velké banky. Životopis odešla dopoledne, smlouvu podpisovala ještě téhož dne. Žádný pohovor, žádné testy, žádné zjišťování schopností.

Na papíře to vypadalo jako sen pro studenta. Slušná hodinová mzda, žádné zvláštní požadavky, práce v kanceláři bez fyzické zátěže či nočních směn. Jenže realita vypadala podstatně hůř. Hned první den pochopila, že není zaměstnaná proto, aby komunikovala s lidmi, ale aby donekonečna opakovala totožný text.

Personalisté v call centrech podle průzkumů hledají v první řadě dostupnost a ochotu sedět u telefonu. Skutečné komunikační dovednosti ani empatie nejsou při výběru rozhodující. Firmy vsázejí na kvantitu a rychlou obměnu pracovníků.

Buňka, sluchátko a skript: továrna na hovory v plném provozu

Pracovní místo se nelišilo od žádného jiného v místnosti. Malá kancelářská buňka, počítač, pevná linka. Na obrazovce seznam čísel a připravený text. Úkol byl jasný: volat bez přestávky a číst.

Každé slovo hovoru bylo pevně dané od začátku do konce. Jakákoli odchylka od scénáře se považovala za chybu. Operátoři prováděli průzkumy spokojenosti klientů finanční instituce, což v praxi znamenalo sérii uzavřených otázek a zadávání odpovědí do systému.

Přidat běžné „dobře“ nebylo dovoleno, pokud to skript neobsahoval. Systém automaticky volil další čísla a pracovník měl co nejrychleji přejít k dalšímu spojení. Přestávky byly odměřené přesně na sekundu: půl hodiny na oběd, dvě krátké pauzy po čtvrt hodině. Zpoždění i o minutu okamžitě vyvolávalo reakci vedoucích.

Po několika dnech začínala taková práce nápadně připomínat výrobní linku. Psychologové práce označují tento typ činnosti za příklad extrémní rutinizace, která zákonitě vede k rychlému poklesu motivace a pocitu odcizení.

  • Žádná možnost přizpůsobit jazyk konkrétnímu volajícímu
  • Přísná kontrola každé minuty přestávky
  • Nahrávání všech hovorů s následným poslechem nadřízenými
  • Automatické přidělování dalších čísel bez možnosti výběru
  • Penalizace za sebemenší odklon od předepsaného textu
  • Hodnocení výhradně podle kvantitativních ukazatelů, nikoli kvality

Pocit být mluvícím automatem, ne člověkem

Po několika týdnech měla dojem, že se proměnila v automat přehrávající bezmyšlenkovitý monolog. Několikahodinová směna se zdála věčná. Pokaždé, když začínala tutéž větu znovu, přepadal ji pocit déjà vu. Nešlo o konverzaci — bylo to jen mechanické odškrtávání položek.

Práce u telefonu se ukázala jako vyčerpávající nejen psychicky. Dlouhé sezení, vědomí neustálé kontroly a jistota, že každý hovor někdo poslouchá, způsobovaly únavu, bolesti hlavy a podrážděnost.

Lékaři specializující se na pracovní medicínu varují před zdravotními riziky spojenými s prací v call centrech. Mezi nejčastější problémy patří poruchy hlasu, chronický stres, poruchy spánku a svalové napětí v oblasti krku a ramen. Řada operátorů trpí také úzkostí z nepřetržitého hodnocení výkonu.

Nesmíš zavěsit — a zákazníkovi nedej prostor říct ne

Nejtvrdší byla pravidla pro vedení samotného rozhovoru. Operátoři nesmějí zavěsit jako první. Musí mluvit rychle, aby omezili šanci na odmítnutí. Měli slibovat, že hovor zabere jen okamžik, i když ve skutečnosti trval výrazně déle. Každou emocionální reakci klienta museli přijímat klidným, usměvavým hlasem.

Vedoucí opakovali jednu mantru: nedej volajícímu prostor promluvit hned na začátku. Rychlá série vět měla zabrat tolik pozornosti, aby zákazník ze zvyku odpovídal na otázky místo toho, aby okamžitě zavěsil. Cíl byl jednoduchý: udržet ho na lince co nejdéle, i když je od první vteřiny neochotný.

Ani při nadávkách nebo zvýšeném hlase operátor nesměl hovor ukončit. Právo zavěsit měl výhradně zákazník. Autorka vzpomíná na tento aspekt jako na nejponižující prvek celé práce — musela klidně snášet agresi, protože to vyžadovala procedura.

Psychologové varují, že podobné pracovní podmínky mohou vést k závažným psychickým potížím. Vystavení verbálnímu násilí bez možnosti obrany narušuje sebeúctu a může mít dlouhodobé důsledky pro duševní zdraví.

  • Zákaz zavěsit jako první bez ohledu na okolnosti
  • Povinnost mluvit rychle, aby zákazník nestihl odmítnout
  • Slibování krátkého hovoru navzdory jeho skutečné délce
  • Nutnost zachovat klidný tón i při slovních útocích
  • Žádná možnost přizpůsobit přístup konkrétnímu člověku
  • Každý hovor nahráván a vyhodnocován nadřízenými
  • Penalizace za projevení empatie mimo skript
  • Tlak na udržení zákazníka na lince za každou cenu

Proč vás stejná čísla volají pořád dokola

Mnoho lidí se diví: proč telefony přicházejí opakovaně, i když číslo blokují nebo hovory ignorují? Z pohledu operátora je odpověď překvapivě prostá. Dokud telefon nebyl skutečně přijat, číslo zůstává na seznamu k dalším pokusům — někdy i několikrát denně.

Systém automaticky nastavuje termíny nových pokusů. Zákazník nebral? Číslo se vrací na seznam. Odmítl hovor? Stejný výsledek. Pokusy se mohou táhnout dny a pracovník mnohdy ani nevidí historii předchozích volání. Má jen zavolat a přečíst text.

Situaci může zastavit jedině hovor, během nějž příjemce jasně a výslovně řekne, že další telefonáty nechce. Je třeba to vyslovit přímo, klidně, ale rozhodně — nejlépe s konkrétní žádostí o vymazání údajů ze seznamu kontaktů. Pouhé zavěšení nebo ignorování problém neřeší.

Odborníci na ochranu spotřebitelů doporučují hovor přijmout a explicitně požádat o vyřazení z databáze. V řadě zemí existují oficiální registry osob, které si marketingové hovory nepřejí. Zápis do takového seznamu sice neodstraní úplně všechny telefonáty, ale dokáže jejich počet výrazně snížit a poskytuje základ pro případné stížnosti.

Jak obtěžující hovory skutečně zastavit

Ze své zkušenosti autorka vyvozuje několik velmi praktických rad. Nejúčinnější je hovor přijmout, klidně odmítnout a výslovně požádat o vymazání z databáze. Operátor má povinnost tuto žádost zaznamenat.

Další možností je registrace v oficiálních seznamech ochrany před telemarketingem, které fungují v řadě evropských států. Firmy, které oslovují osoby na těchto seznamech, čelí sankcím. Blokování čísel pomáhá jen krátkodobě, protože call centra používají desítky různých linek.

Pokud hovory pokračují i po výslovné žádosti o ukončení, lze podat stížnost dozorovému orgánu pro ochranu osobních údajů. Podle nařízení GDPR má každý právo na výmaz svých dat a odmítnutí marketingové komunikace. Dokumentace hovorů včetně data a času poslouží při řešení případných sporů.

Telemarketer není nepřítel — je to člověk uvězněný v systému

V běžném vnímání bývá telemarketer tím zlým. Autorka přiznává, že teprve když sama usedla za telefon v call centru, pochopila pravou podstatu věci. Jsou to často mladí lidé, studenti nebo osoby v tíživé finanční situaci, kteří prostě chytají snadno dostupnou práci.

Operátoři jsou hodnoceni podle počtu uskutečněných hovorů a výsledkových ukazatelů, přičemž pracují v neustálém hluku a pod tlakem času. Vyhoření po několika měsících, problémy s hlasem, chronický stres — to je každodenní realita mnoha takových center. Sama autorka vydržela pouhé tři měsíce.

Po té době odcházela vyčerpaná fyzicky i psychicky, přestože formálně trávila u telefonu jen několik hodin denně. Tato zkušenost jí ale dala důležitou perspektivu. Dnes, když takový hovor přijme, dokáže rozhodně požádat o vymazání z databáze — ale snaží se zachovat klidný tón. V operátorovi nevidí obtěžovatele, ale člověka uvězněného ve stejném systému, kterým sama kdysi prošla.

Co může situaci změnit pro zákazníky i zaměstnance

Pravidla pro telemarketing se postupně zpřísňují, jenže praxe předpisy často předbíhá. Firmy využívají množství různých čísel, outsourcing do externích agentur a cizí databáze. Na druhou stranu roste povědomí spotřebitelů o ochraně osobních údajů a právu odmítnout marketingové aktivity.

Pro mnohé lidi je užitečné vypěstovat si jednoduchý návyk: místo automatického odmítání neznámých čísel jednou zvednout, zdvořile ale jasně odmítnout a požádat o vymazání údajů. Ti, kdo zvažují práci v call centru, by si měli před podpisem smlouvy zjistit vše o skriptech, způsobu hodnocení a rozsahu kontroly.

Jedině tak mohou realisticky posoudit, zda jde o krátkodobou brigádu při studiu, nebo o riziko vážného psychického zatížení. A možná stojí za zamyšlení, zda skutečně chcete být součástí systému, který každý den irituje tisíce lidí.

Author

  • Dana Makrlíková je jednou z nejoblíbenějších českých mediálních tváří v oblasti praktických rad pro dům a zahradu. Ve své práci mistrně kombinuje profesionální novinářský přístup s hlubokými odbornými znalostmi zahradnictví. Dlouhá léta působila jako moderátorka zpráv na předních televizních stanicích jako Prima nebo Nova. Její vášeň pro přírodu ji však dovedla k rozhodnutí získat druhé vzdělání v oboru zahradní a krajinné architektury, čímž svou vášeň proměnila v plnohodnotnou profesi.

    Dnes je autorkou a tváří populárních televizních pořadů, jako jsou Mistři zahrad nebo Polopatě. Kromě televizní tvorby vede svou vlastní společnost Zahrady od Dany, která se specializuje na projektování a realizaci soukromých zahrad na klíč. Dana je známá především svými praktickými radami „pro obyčejné lidi“ – radí, jak vybrat rostliny, které rostou téměř samy, sdílí osvědčené triky pro péči o pokojovky a přináší sezónní tipy na prořezávání či dekorace. Její rady jsou vždy srozumitelné, praktické a snadno použitelné pro každého nadšence.


Přejít nahoru