Evropský energetický projekt, který mění pravidla hry
Evropa se chystá realizovat jeden z nejodvážnějších energetických záměrů posledních desetiletí. Vysokonapěťové podmořské kabely propojí Pyrenejský poloostrov s průmyslovými centry severní Itálie a umožní přesouvat elektřinu z větrných a solárních elektráren přesně tam, kde ji nejvíce potřebují.
Jde v podstatě o vybudování energetické dálnice pod hladinou Středozemního moře. Elektřina z obnovitelných zdrojů na Pyrenejském poloostrově přestane být zbytečně mařena v přetížené domácí síti a místo toho poteče do průmyslu i domácností na opačném konci moře.
Proč Španělsko vyrábí víc elektřiny, než samo spotřebuje
Španělsko v uplynulých letech masivně rozvíjí obnovitelné zdroje energie. Za slunečných a větrných dnů vyprodukuje tolik elektřiny, že ji domácí síť prostě nestačí pohltit. Ceny na energetické burze pak padají pod nulu, protože elektrárny nemají kam přebytky prodat.
Jádro problému tkví v tom, že Španělsko je velmi špatně propojeno se zbytkem Evropy. Stávající přenosové spoje s Francií zvládají přibližně 3 000 megawattů – to je ve srovnání s kapacitou španělských větrných a fotovoltaických farem tristně málo.
Španělsko se v praxi chová jako energetický ostrov: produkuje obrovské množství čisté elektřiny, ale nemá dostatek kabelů, kudy by ji exportovalo. Pro Evropskou unii to představuje čisté plýtvání. Na jedné straně stát s přebytky zelené energie, na druhé rostoucí poptávka v průmyslových ekonomikách – a mezi nimi chybějící most.
Odborníci na energetiku dlouhodobě upozorňují, že bez kvalitního propojení sítí mezi státy Evropa jednoduše nesplní své klimatické závazky. Studie naznačují, že země s vysokým podílem obnovitelných zdrojů by mohly dosáhnout až o třicet procent nižších nákladů, pokud by mohly volně obchodovat s elektřinou přes hranice.
Apollo Link a Iberia Link: dva projekty se společným cílem
Evropská síť provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E zahrnula do svého desetiletého rozvojového plánu TYNDP 2026 dva velké projekty: Apollo Link a Iberia Link. Oba mají přímým podmořským vedením vysokého napětí spojit Španělsko s Itálií.
Technologie, na níž oba projekty stojí, se nazývá HVDC – vysokonapěťový přenos stejnosměrného proudu. Toto řešení umožňuje přenášet velké množství energie na tisíce kilometrů s minimálními ztrátami a pro trasy vedoucí po mořském dně představuje prakticky jedinou efektivní volbu.
Apollo Link: nejvýkonnější z plánovaných kabelů
Apollo Link má být skutečným tahounem celého projektu. Jeho technické parametry jsou úctyhodné:
- plánovaný přenosový výkon 2 gigawatty
- technologie HVDC, bipolární systém 525 kilovoltů
- předpokládané zahájení provozu kolem roku 2032
- trasa z Pyrenejského poloostrova do severních oblastí Itálie
- délka několik set kilometrů pod hladinou Středozemního moře
- kapacita pokrývající spotřebu několika milionů domácností
Dva gigawatty výkonu jsou dost na zásobení milionů domácností. V praxi část kapacity poputuje do průmyslu, část do měst a část pomůže stabilizovat italský energetický systém v obdobích špičkové poptávky.
Volba napětí 525 kilovoltů a bipolárního uspořádání záměrně snižuje přenosové ztráty a zvyšuje odolnost celého systému. Pokud by jedna „žíla" kabelu selhala, druhá by mohla dál fungovat se sníženým výkonem – riziko náhlého výpadku je tak výrazně nižší.
Iberia Link: rekordní délka místo rekordního výkonu
Druhý projekt, Iberia Link, vsází spíše na dosah než na hrubý výkon. Jeho plánovaná přenosová kapacita činí 1,2 gigawattu, technologie HVDC s bipolárním systémem zůstává stejná jako u Apollo Link. Zásadní rozdíl je v délce trasy.
Vzdálenost přes tisíc kilometrů z něj učiní jeden z nejdelších podmořských kabelů na světě. I když výkonově zaostává za Apollo Link, jeho trasa otevírá nové možnosti propojení energetických systémů obou zemí v různých regionech.
Analýzy ukazují, že takto dlouhé podmořské kabely dokážou efektivně propojovat trhy s naprosto odlišnými výrobními profily. Když ve Španělsku silně fouká a italské elektrárny musejí sáhnout po dražších zdrojích, podmořské vedení situaci vyrovná – elektřina poteče tam, kde je nejdražší, a tím srazí účty koncovým odběratelům.
Co z toho mají běžní lidé: nižší ceny a větší bezpečnost
Proč Evropská unie věnuje těmto projektům tolik pozornosti? Důvody jsou tři: bezpečnost dodávek, stabilita trhu a efektivnější využití obnovitelné energie.
Lépe propojené trhy znamenají méně prudkých cenových výkyvů. Když v jedné zemi dojde k nedostatku elektřiny, sousední stát může rychle zvýšit dodávky. A elektřina ze Španělska přestane mizet v přetížené domácí síti – bude putovat tam, kde vznikají deficity.
Odborníci z Evropské komise zdůrazňují, že nová propojení pomohou snížit ceny elektřiny pro běžné spotřebitele – a to nejen ve Španělsku a Itálii, ale v celé integrované evropské síti. Když levný španělský vítr srazí cenu elektřiny v Itálii, pozitivní efekt se přenese i do sousedních zemí, jako jsou Rakousko, Slovinsko nebo Francie.
Pro průmysl pak spolehlivá přeshraniční propojení znamenají možnost plánovat výrobu s větší jistotou. Energeticky náročné provozy – hutě, chemičky, papírny – mohou těžit z výhodných cen v době, kdy mají sousední země přebytky obnovitelné energie.
Od papírového plánu ke skutečnému kabelu: dlouhá a složitá cesta
Přestože byly oba projekty zařazeny do plánu TYNDP 2026, jde teprve o samý začátek. Toto zařazení je podmínkou pro to, aby mohly žádat o status Projektu společného zájmu (PCI). Ten otevírá přístup k financování z unijního rozpočtu a ke zjednodušeným správním postupům v členských státech.
Prozatím mají oba projekty statut „v průběhu analýzy". Probíhají podrobné technické, environmentální a ekonomické studie. ENTSO-E musí prokázat, že přínosy výstavby převýší náklady – jak pro jednotlivé země, tak pro evropskou síť jako celek. Konkrétnější informace se očekávají koncem roku 2026.
Projektům navíc chybí několik klíčových kroků: formální podpora provozovatelů přenosových soustav, kompletní správní povolení a definitivně schválená trasa kabelů. Historie podobných iniciativ ukazuje, že dokážou uvíznout na roky kvůli politickým, environmentálním nebo finančním překážkám.
Investice takového rozsahu vyžaduje shodu mnoha stran – od vlád přes regulátory až po místní komunity a ekologické organizace. Při pokládce kabelů je přitom nezbytné minimalizovat dopady na mořské ekosystémy, zvláště v oblastech s citlivou faunou.
Ani oba kabely dohromady problém zcela nevyřeší
I kdyby všechno proběhlo hladce a oba kabely se podařilo postavit a uvést do provozu, energetická izolace Pyrenejského poloostrova tím nebude zcela překonána. Odborníci odhadují, že k plné integraci s evropským trhem je zapotřebí 10 až 15 gigawattů kapacity mezisystémových propojení.
Apollo Link a Iberia Link dohromady přinesou 3,2 gigawattu. To je důležitý krok kupředu, ale stále jen část cesty. Španělsko, Portugalsko a zbytek Evropy budou muset plánovat další investice do interkonektorů – pozemních i námořních.
Tato čísla možná znějí abstraktně, ale dopad je velmi reálný. Čím více propojení mezi zeměmi existuje, tím menší je riziko drastických cenových skoků způsobených suchem, nedostatkem větru nebo plynovou krizí v jednom regionu. Odborníci vypočítali, že každý další gigawatt přeshraniční kapacity může snížit průměrnou velkoobchodní cenu elektřiny v Evropě o dvě až čtyři procenta – což se pro domácnosti promítne do reálných úspor na ročních účtech.
Co to znamená pro budoucnost evropské energetiky
Podmořské interkonektory jsou důkazem toho, že evropský energetický systém se čím dál více proměňuje v jednu hustě propojenou síť. Tento trend má svůj význam i pro Česko, které rozvíjí fotovoltaiku, modernizuje přenosovou soustavu a stále intenzivněji jedná o nových vedeních k sousedním zemím.
Logika je stejná: tam, kde fouká vítr a svítí slunce, lze budovat přebytky výkonu – ale aby byly k užitku, potřebujete energetické dálnice. Vedení HVDC z Baltského moře do středu kontinentu nebo nové kabely do Skandinávie by plnily srovnatelnou funkci jako spojení Španělsko–Itálie, jen v jiném koutu Evropy.
V praxi to také znamená rostoucí roli flexibility. V hustě propojené síti elektřina přirozeně proudí tam, kde jsou ceny nejvýhodnější. Země, které rychleji investují do moderních přenosových vedení a úložišť energie, získávají nejen nižší účty, ale i konkurenční výhodu pro svůj průmysl.
Španělsko kalkuluje s tím, že se stane předním vývozcem zelené elektřiny. Itálie doufá ve stabilizaci svého systému a lepší situaci pro spotřebitele. A pro zbytek Evropy jde o další krok k soudržnějšímu a odolnějšímu trhu s elektřinou – trhu, kde výpadek v jednom regionu neznamená automaticky krizi pro všechny ostatní.
