Překvapivé zjištění: klimatická opatření mohou pomoci v boji proti hladu
Nejnovější analýzy přinášejí neočekávaný pohled na klimatickou politiku. Nejde jen o omezení a zdražování – může přinést i velmi hmatatelný přínos: více jídla pro nejchudší části světa.
Vědci zkoumali, jakým způsobem opatření proti globálnímu oteplování ovlivňují ceny potravin a počet lidí ohrožených hladem v horizontu roku 2050. Jejich závěry jsou překvapivé: klimatická politika sice prodražuje produkci obilnin a zeleniny, ale současně zlepšuje kvalitu ovzduší – a to rostlinám pomáhá růst rychleji a účinněji.
Klimatické cíle versus potravinová bezpečnost – skutečný střet zájmů
Globální úsilí o omezení oteplování na 1,5 °C je ambiciózní projekt. Vyžaduje mimo jiné masivní rozšíření bioenergetiky a rozsáhlé zalesňování. Na papíře to zní výborně – dokud se nepodíváte na mapu zemědělských ploch.
Tytéž pozemky, na nichž mohou vyrůst lesy nebo energetické plodiny, dnes živí miliardy lidí pšenicí, rýží a kukuřicí. Jakmile státy začnou přesouvat část půdy za účelem pohlcování oxidu uhličitého, zemědělská plocha se smršťuje. K tomu přibývají rostoucí ceny paliv a hnojiv.
Ve scénářích odpovídajících cíli 1,5 °C může počet lidí ohrožených hladem do roku 2050 vzrůst přibližně o 56 milionů, tedy o 17 procent oproti variantě bez přísnějších klimatických opatření. Výzkumníci přitom vycházeli ze závěrů šesti různých globálních agroekonomických modelů. Všechny ukazují shodný mechanismus: klimatická politika bez odpovídající podpory zemědělství a nejchudších zemí ohrožuje již tak křehkou potravinovou bezpečnost.
Hospodářský růst versus zdražování potravin
Zajímavé je, že výchozí scénář – tedy bez přísnějších klimatických opatření – nepředstavuje žádnou katastrofu. Naopak počítá s mírným ekonomickým rozvojem, růstem produktivity a postupným poklesem počtu hladovějících. Do roku 2050 by celosvětový počet lidí ohrožených hladem měl klesnout z přibližně 720 milionů na 330 milionů.
Zavedení razantní politiky omezování emisí část tohoto pokroku zvrací. Problémem se nestává jen absolutní nedostatek jídla, ale především jeho cena a dostupnost pro nejchudší vrstvy. Pro bohaté země to znamená vyšší účty v obchodě. Pro chudé společnosti jde o reálné riziko podvýživy.
Vědci proto hledali způsoby, jak tyto negativní dopady zmírnit. Odpověď našli v oblasti, která se na první pohled s jídlem vůbec nespojuje: v kvalitě ovzduší. Ta totiž přímo určuje, kolik obilí nebo zeleniny vyroste na jednom hektaru pole.
Jedovatý vzduch nad poli – tichý nepřítel úrody
V přízemní vrstvě atmosféry se z metanu a oxidů dusíku tvoří takzvaný troposférický ozon. Pro lidi je škodlivý, pro rostliny může být přímo smrtící.
Jakmile ozon pronikne do listů, spouští chemické reakce poškozující tkáně a odčerpávající energii z procesu růstu. Obzvlášť zranitelné jsou právě plodiny klíčové pro výživu lidstva – pšenice, rýže a kukuřice. Čím více přízemního ozonu, tím slabší sklizeň z hektaru.
Omezování emisí skleníkových plynů přitom současně snižuje emise metanu a oxidů dusíku, a tím pádem i hladinu přízemního ozonu. Rostliny začínají doslova dýchat naplno. Zdravější listy přinášejí lepší tvorbu zrn a vyšší výnosy. A když výnosy rostou, ceny potravin klesají a jejich dostupnost se zvyšuje.
Podle počítačových simulací může samotné zlepšení kvality ovzduší snížit počet lidí ohrožených hladem zhruba o 8,4 milionu do roku 2050. To představuje přibližně 15 procent „nadprogramového" hladu, který klimatická opatření vyvolávají tlakem na půdu a ceny.
- Klimatický cíl 1,5 °C – více bioenergie a lesů, méně půdy pro potraviny, dražší výroba
- Méně emisí metanu a oxidů dusíku – nižší koncentrace přízemního ozonu
- Méně ozonu – vyšší výnosy pšenice, rýže a dalších plodin
- Vyšší výnosy – nižší ceny potravin a méně lidí ohrožených hladem
- Dřívější analýzy tento efekt nezohledňovaly a míru negativních dopadů přeceňovaly
- Zahrnutí kvality ovzduší do modelů celkový obraz výrazně mění
Starší analýzy vlivu klimatické politiky na světovou výživu ozon zpravidla opomíjely. Zaměřovaly se na ceny energií, hnojiv a změny ve využívání půdy – a tím přeceňovaly rozsah negativních dopadů.
Afrika a Indie – kde jde o miliony plných talířů
Svět není rovný ani z hlediska emisí, ani z hlediska hladu. Stejný cenový šok u potravin pocítí obyvatel Evropy a farmář z venkovské Afriky naprosto odlišně. Proto vědci zkoumali, kde konkrétně zlepšení kvality ovzduší nejvíce pomáhá.
Indie těží obzvlášť silně, protože disponuje rozsáhlými oblastmi intenzivního pěstování pšenice, která je na ozon velmi citlivá. Čistší vzduch zde znamená výrazně vyšší sklizeň z hektaru. V subsaharské Africe převažuje kukuřice a sója, které reagují o něco slaběji – přesto je i tam zlepšení patrné.
Pouhé omezování emisí ovšem nestačí. I po zohlednění „bonusu" za čistší vzduch většina modelů stále ukazuje nárůst rizika hladu při zpřísnění klimatické politiky bez dalších opatření. Jinými slovy: méně emisí bez změn v zemědělství a distribuci potravin stále znamená miliony prázdných talířů.
Snižování emisí musí jít ruku v ruce s přestavbou zemědělství a lepší podporou nejchudších. Jinak klimatický účet částečně zaplatí hladovějící.
Jak sladit ochranu klimatu s plnými talíři
Vědci naznačují několik praktických směrů pro vlády i mezinárodní organizace. Klíčová změna myšlení spočívá v tom, aby klimatické strategie nepočítaly jen tuny ušetřeného oxidu uhličitého, ale zohledňovaly i reálný dopad na přístup k jídlu. To dosud v mnoha modelech a debatách chybělo.
- Investice do zvyšování výnosů plodin, zejména v rozvojových zemích
- Promyšlenější rozdělení půdy mezi zemědělství, bioenergetiku a zalesňování
- Programy omezování plýtvání potravinami na každém stupni řetězce – od pole po obchod
- Systémy podpory pro nejchudší domácnosti při růstu cen potravin
- Politika čistého ovzduší, která současně snižuje emise a zlepšuje výnosy
- Zahrnutí vlivu kvality vzduchu do zemědělských prognóz
- Koordinace klimatických a potravinových strategií na národní i globální úrovni
Téma může znít abstraktně, ale dotýká se každodenních rozhodnutí – i v Česku. Diskuse o biopalivech, o tom, kolik půdy vyhradit pro větrné farmy nebo lesy, vysoké ceny potravin – to je ta samá skládačka. Každé rozhodnutí zanechává stopu nejen v klimatu, ale i v nákupním košíku.
Dobrým příkladem je rozvoj biopaliv. Roste-li poptávka po energetických rostlinách, zemědělci přecházejí z pěstování obilí nebo řepky na suroviny pro paliva. Krátkodobě to může omezit nabídku potravin a zvýšit jejich ceny. Klimatická politika, která tento vedlejší efekt ignoruje, se snadno obrací proti nejchudším.
Na druhé straně přísné normy kvality ovzduší – včetně omezení emisí z dopravy nebo průmyslu – přinášejí zemědělství tichý bonus. Méně škodlivých látek v atmosféře neznamená jen zdravější plíce, ale i úrodnější pole. V českých podmínkách to může znamenat stabilnější výnosy obilnin a menší cenové výkyvy.
V nadcházejících letech se spor o klima stále častěji promění ve spor o chléb. Výsledky popsaných výzkumů naznačují, že není nutné volit mezi záchranou planety a bojem proti hladu. Je ale třeba pečlivěji navrhovat politiky: dívat se šířeji než jen na emise, zohledňovat kvalitu ovzduší, výnosy i skutečný život lidí, kteří dnes počítají každou kalorii. Nestačí jen snižovat emise – musíme zároveň myslet na to, co vyroste na polích a kdo si to bude moci koupit.
