Ceny letí nahoru, ale správná volba prodejny dokáže zachránit rodinný rozpočet
Platy nestíhají tempo zdražování, a tak si výběr supermarketu zaslouží mnohem víc pozornosti než dřív. Nejde o pouhý zvyk – jde o strategii.
Francouzská spotřebitelská organizace UFC-Que Choisir prošla tisíce prodejen a důkladně rozebrala jejich ceníky. Výsledky tohoto srovnání jasně ukazují, kde v roce 2026 skutečně zaplatíte méně a kde vás naopak pokladna nepříjemně překvapí.
Výzkum se nezaměřoval na ojedinělé slevové akce z letáků, ale na ceny, které zákazníci platí každý den. Srovnávalo se prakticky celé spektrum produktů, které průměrná rodina nakládá do košíku. Rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší sítí může za rok dosáhnout stovek eur – a to rozhodně není částka, kterou by šlo přehlédnout.
Rozsáhlý průzkum pokryl více než 4 500 prodejen po celé Francii
V lednu 2026 podrobila UFC-Que Choisir analýze přes 4 500 prodejních míst s nabídkou nákupu ve formátu drive – tedy s vyzvednutím předem připravených objednávek. Šlo výhradně o reálné ceny z každodenního provozu, nikoli o jednorázové propagační nabídky.
Organizace porovnávala kompletní sortiment, který rodiny běžně kupují. Do srovnání vstoupily výrobky celostátně dostupných značek, privátní značky jednotlivých řetězců i různé typy prodejen – od hypermarketů po středně velké supermarkety. Výsledky tak věrně odrážejí skutečné výdaje domácností, ne izolované cenové výkyvy u pár výrobků.
Výzkumníci sledovali tyto kategorie produktů:
- prémiové značky jako Danone, Nestlé a Coca-Cola
- privátní značky jednotlivých obchodních řetězců
- čerstvé potraviny včetně ovoce, zeleniny a pečiva
- mléčné výrobky a sýry
- mražené potraviny a hotová jídla
- základní suroviny jako mouka, rýže a těstoviny
- drogerii a hygienické potřeby
- nápoje od minerálky po ovocné džusy
E.Leclerc znovu vévodí žebříčku nejnižších cen
Na první místo se v lednu 2026 opět vyšplhal E.Leclerc – stejně jako v předchozích letech. Řetězec si pečlivě buduje pověst místa, kde lze účet stlačit nejníže, a tentokrát to potvrdila tvrdá čísla z rozsáhlého srovnání.
Náskok E.Leclerc přitom není symbolický rozdíl pár centů na jednom produktu. UFC-Que Choisir ho popisuje jako výrazný. Řetězec kombinuje nízké ceny značkových výrobků s agresivní politikou u vlastních privátních řad. Pro zákazníka to přináší dvojí výhodu – může snížit výdaje bez toho, aby se musel zcela vzdát oblíbených značek, a zároveň tam, kde mu to nevadí, sáhnout po levnějších alternativách sítě.
E.Leclerc působí ve Francii od roku 1949 a dnes provozuje přes 700 prodejen. Vsází na model nezávislých franšízantů, který mu oproti centralizovaným sítím umožňuje pružnější cenovou politiku. Právě tato struktura podle odborníků z UFC-Que Choisir přispívá k tomu, že nízké ceny drží po celý rok.
Hyper U obsadil druhé místo – pomáhají mu velké prodejní plochy
Stříbrnou příčku obsadil Hyper U, tedy hypermarkety patřící do skupiny U. Velká prodejní metráž s sebou nese vyšší obraty, a právě vysoké obraty dávají prostor k tvrdšímu vyjednávání s dodavateli a agresivnějšímu nastavování cen.
Hyper U sice E.Leclerc nepředehnal, ale od zbytku středního pole se výrazně oddělil. Pro řadu rodin je to jasný signál, že nákup ve velkém hypermarketu může být reálně levnější než v menším supermarketu – i přes méně pohodlnou dojezdovou vzdálenost.
Skupina U funguje jako kooperativa nezávislých obchodníků a v roce 2026 provozuje přes 1 500 prodejen různých formátů. Hypermarkety Hyper U nabízejí průměrně 25 000 produktů a využívají silnou vyjednávací pozici vůči dodavatelům, jako jsou Unilever, Procter & Gamble nebo L'Oréal.
Intermarché a Super U nabízejí slušné ceny, i když na rekord nedosáhnou
Třetí místo obsadily hypermarkety Intermarché, těsně za nimi pak supermarkety stejné skupiny a prodejny Super U. Tyto sítě hrají jinou hru než giganti jako E.Leclerc – fungují častěji na menších plochách blíže obytné zástavbě.
To jim ztěžuje vyjednávání stejně výhodných podmínek s dodavateli a stejně výrazné snižování marží. I přesto dokážou nabídnout atraktivní ceny díky silně rozvinutým privátním značkám, které v mnoha kategoriích zastupují dražší výrobce. Intermarché například nabízí vlastní řady jako Pâturages nebo Capitaine Cook, které konkurují zavedeným výrobcům v kategoriích jogurtů, konzerv či mražené zeleniny.
Celkový rozdíl v účtu mezi těmito řetězci a lídrem E.Leclerc se podle výzkumníků pohybuje v rozmezí 3 až 5 procent. Rodina utrácející měsíčně 400 eur za potraviny tak zaplatí o 12 až 20 eur více. Za rok se z toho nasbírá až 240 eur – a to rozhodně není zanedbatelná suma.
Carrefour ztrácí půdu pod nohama, Auchan je nejdražší z velkých řetězců
Na nižších příčkách tabulky se objevují výsledky, které mohou překvapit ty, kdo pamatují agresivní cenové kampaně skupiny Carrefour z minulých let. Oproti lídrům zaostává znatelně – rozdíl v účtu je nejvíce cítit při větším rodinném nákupu.
Ještě hůře dopadl řetězec Auchan. Poté, co z francouzského trhu zmizely sítě Casino a Cora, stal se Auchan podle dat UFC-Que Choisir nejdražším velkým hráčem v oboru. Platí to zejména pro supermarkety této značky, jejichž ceny výrazně překračují celostátní průměr.
Pro zákazníka z toho plyne jednoznačný závěr – za srovnatelný košík produktů zaplatí v prodejnách Auchan nejčastěji nejvíce. Rozdíl nemusí být patrný po jediné návštěvě, ale v horizontu měsíce či kvartálu se nasčítá na reálnou částku. Odborníci upozorňují, že Auchan klade důraz spíše na šíři sortimentu a pohodlí nakupování než na agresivní cenovou politiku, což se přímo odráží ve vyšších cenách běžných potravin.
Kde jsou v tomto srovnání diskonty jako Lidl nebo Aldi?
Samostatnou kapitolu tvoří segment, který mnozí spotřebitelé dobře znají – tedy diskonty jako Lidl, Aldi nebo Penny. V hlavním žebříčku UFC-Que Choisir chyběly z praktického důvodu: Lidl ani Aldi neprovozují služby drive ve srovnatelném měřítku jako velké hypermarkety.
Bez jednotného systému a průběžně aktualizovaných online ceníků je obtížné sbírat data se stejnou přesností jako u klasických sítí s rozvinutými platformami drive. Organizace je proto do jednoho srovnání s hypermarkety nezahrnula. To ale neznamená, že by diskonty cenově nevycházely výhodně – jen se k nim musí přistupovat jiným způsobem.
UFC-Que Choisir disponuje čerstvými daty o diskontech z oddělené analýzy z předchozího roku. V tomto testu byl použit košík s převahou privátních značek – scénář velmi typický pro zákazníky diskontů. A výsledek skutečně překvapí: Lidl se ukázal být levnější než E.Leclerc, pokud košík ovládaly právě privátní značky.
Jinými slovy, při správně zvoleném sortimentu dokáže diskont překonat i nejagresivnější hráče z tradiční velké distribuce. Lidl nabízí například privátní řady jako Milbona pro mléčné výrobky, Dulano pro uzeniny nebo Freeway pro nápoje – a ty cenově výrazně podrývají pozici zavedených brandů.
Aldi naopak dopadl hůř a cenové lídry nedokázal překonat. Samotný štítek „diskont" tedy není zárukou nejnižšího účtu. Výzkumníci zdůrazňují, že klíčová je konkrétní skladba košíku a ochota zákazníka nahrazovat značkové výrobky privátními alternativami.
Jak tyto závěry prakticky využít při vlastních nákupech
Poznatky z francouzského výzkumu lze bez problémů přenést do každodenního rozhodování při nákupech. Stačí dodržovat několik jednoduchých pravidel, která skutečně fungují.
Sledujte celkový účet za košík, ne jen ceny produktů vytrubovaných v reklamách. Marketingová oddělení řetězců ráda prezentují zlevněné máslo nebo pivo, zatímco ostatní zboží mívá cenu standardní nebo dokonce nadprůměrnou. Odborníci doporučují vést si několik týdnů evidenci skutečných útrat v různých prodejnách.
Vědomě kombinujte privátní značky se zavedénými brandy tam, kde nevidíte rozdíl v kvalitě. Mouka, cukr, rýže nebo těstoviny pod privátní etiketou mívají srovnatelnou kvalitu s prémiovými výrobky, ale stojí o 30 až 50 procent méně. U kategorií jako sýry, šunka nebo čokoláda už rozdíl v chuti být může.
Porovnejte několik konkrétních účtenek z různých sítí místo slepého spoléhání na reklamní slogany. Pro mnoho domácností se jako nejvýhodnější ukazuje hybridní model: část produktů nakoupit ve velkém hypermarketu s nízkými cenami, zbytek v nedalekém diskontu, kde privátní značky dokážou účet výrazně snížit.
Dá se na základě tohoto srovnání skutečně dlouhodobě ušetřit?
Žebříček pro rok 2026 zachycuje stav v konkrétním okamžiku. Řetězce na taková srovnání reagují a umějí své strategie rychle přizpůsobit. Pro spotřebitele z toho plyne jasné poselství: pozorné sledování účtenek a ochota měnit zvyklosti přinesou větší úsporu než jakýkoli slevový kód.
Výzkumníci z UFC-Que Choisir upozorňují, že rozdíl mezi nejlevnějším a nejdražším řetězcem může u rodinného nákupu dosáhnout 15 až 20 procent. Pro domácnost s měsíčními výdaji na potraviny kolem 500 eur to znamená roční úsporu přes 1 000 eur pouhou změnou prodejny. Rozhodně stojí za to věnovat pár minut porovnání a najít si vlastní optimální mix prodejen podle toho, co nakupujete nejčastěji.
